3) Komentovaný seznam mravenců Vysočiny
Podčeleď Dolichoderinae
Bothriomyrmex corsicus Santschi, 1923
= Bothriomyrmex gibbus Soudek, 1925
Rozšíření: jižní Francie, Korsika, Itálie, Slovinsko, Švýcarsko, Rakousko, Česká republika, Slovensko, Kosovo, Rumunsko, Bulharsko
Výskyt v ČR: velmi vzácně pouze v jižní a jihozápadní části moravského termofytika (druh popsán z Moravského krasu)
Výskyt v Kraji Vysočina: pouze historicky v NPR Mohelenská hadcová step.
Stanoviště: xerotermní trávníky, často v krasových oblastech
Hnízda: pod kameny, v kamenité suti i čistě zemní nenápadná hnízda.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: žlutá až žlutohnědá, zadeček zpravidla tmavší.
Velikost dělnic: 2,2–2,5 mm.
Bothriomyrmex communista Santschi, 1919
= Bothriomyrmex corsicus mohelensis Novák, 1941
Rozšíření: jižní Francie, Itálie, Rakousko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Řecko, Ukrajina, jižní Kavkaz
Výskyt v ČR: dosud zaznamenán jen na lokalitě NPR Mohelenská hadcová step.
Stanoviště: xerotermní trávníky, často v krasových oblastech
Hnízda: pod kameny a v kamenité suti.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až červenec (v mediteránní oblasti až říjen).
Barva dělnic: žlutá až žlutohnědá, zadeček zpravidla tmavší.
Velikost dělnic: 2–2,5 mm.
Dolichoderus quadripunctatus (Linnaeus, 1767)
Rozšíření: Evropa s výjimkou severní části, jižní část západní Sibiře, Kavkaz, Ťan Šan a Altaj.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni, zejména v moravském termofytiku, běžný.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: primárně světlé teplé listnaté lesy a háje, sekundárně parky, zahrady, sady a aleje.
Hnízda: v odumřelém dřevě větví, kmenů, pod kůrou, v kůlech a laťkách dřevěných plotů, výjimečně pozorována i zemní hnízda.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: velmi pestrá. Hlava, stehna nohou a zadeček hnědočerné až černé, ostatní části těla rezavě červené až hnědočervené, na prvním tergitu čtyři bělavé až čistě bílé okrouhlé skvrny.
Velikost dělnic: 3–4 mm.
Tapinoma erraticum (Latreille, 1798)
Rozšíření: jižní polovina Evropy (včetně střední Evropy, jižní části Anglie a švédských ostrovů Gothland a Öland), severozápadní část Afriky, Malá Asie, Izraerl, Libanon,
Kavkaz a Střední Asie.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni běžný po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální. Vzácný.
Stanoviště: xerotermní druh suchých otevřených stanovišť zejména stepní a lesostepní povahy, na vápencovém podloží místy velmi hojný.
Hnízda: letní hnízda pod kameny, v kamenné suti, v drnu trav, pod dřevem nebo zemní s malou kupkou vynesené zeminy, ale vždy jen s mělkou podzemní částí a velkou centrální komorou, často měněná v průběhu sezóny; zimní hnízda hluboká zemní.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až červenec.
Barva dělnic: hnědočerná až černá, bičíky tykadel, kusadla a chodidla světlejší.
Velikost dělnic: 2,2–4,2 mm.
Tapinoma subboreale Seifert, 2012
Rozšíření: vzhledem k nedávnému rozpoznání tohoto druhu nelze vyhodnotit
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: chladnomilnější než T. erraticum proto spíše na výše položených či inverzních otevřených stanovištích (louky, pastviny, ekotony, štěrkovité břehy, apod.).
Hnízda: jako u předchozího druhu, někdy i ve dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen a červenec.
Barva dělnic: hnědočerná až černá, bičíky tykadel, kusadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 2,5–4,5 mm.
Poznámka: V minulosti u nás uváděn jako Tapinoma ambiguum.
Podčeleď Formicinae
Plagiolepis vindobonensis Lomnicki, 1925
Rozšíření: jižní a střední Evropa.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni na Moravě.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: xerotermní druh suchých otevřených stanovišť zejména stepní a lesostepní povahy, na vápencovém podloží místy velmi hojný.
Hnízda: pod kameny, v kamenné suti, ve skalních štěrbinách, někdy v drnu trav, pod dřevem.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): konec května až červenec.
Barva dělnic: hnědá až hnědočerná, nohy světlejší.
Velikost dělnic: 1,1–2,2 mm.
Plagiolepis pygmaea (Latreille, 1798)
Rozšíření: jižní, střední a jihovýchodní Evropa až po Kaspické moře.
Výskyt v ČR: výrazně xerotermní lokální druh moravského a českého termofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: vzácný druh suchých skalních stepí na vápenci, výjimečně na jiném podloží.
Hnízda: ve štěrbinách skal, pod kameny, v kamenné suti.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen a červenec.
Barva dělnic: žlutohnědá až tmavě hnědá, nohy světlejší.
Velikost dělnic: 1,1–1,5 mm.
Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758)
Rozšíření: severní a východní Evropa (v ostatních částech Evropy jen v horách), Kavkaz, asijská část Paleakrtu.
Výskyt v ČR: hojný lesní druh (kolinního) submontánního a montánního stupně na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: chladné a vlhké smrkové a smíšené porosty v nadmořské výšce zpravidla nad 500 m (s výjimkou inverzních poloh) až do klečového pásma.
Hnízda: ve spodní části kmenů stojících smrků a jedlí (výjimečně borovic) ve dřevě napadeném popraškou (Coniophora sp.), méně často v mrtvém dřevě včetně dřeva technického.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): v hnízdech mohou být zastiženi po celý rok, rojení od května do července.
Barva dělnic: hlava a zadeček hnědočerné až černé, mesosoma a nohy světlejší temně červenohnědé, celý povrch matný.
Velikost dělnic: 6,5–13 mm.
Camponotus ligniperda (Latreille, 1802)
Rozšíření: Evropa, Kavkaz a Malá Asie.
Výskyt v ČR: velmi hojný spíše xerotermní druh lesních nebo tomu odpovídajících stanovišť planárního až submontánního stupně po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: světlé lesy nížin až podhůří (do nadmořské výšky ca 700 m), sady, zahrady, aleje, proniká i do urbánního prostředí.
Hnízda: v živých kmenech stromů i v mrtvém dřevě, včetně dřeva technického (často ve stavbách i vysoko ve střešních konstrukcích), mnohdy v odumřelých kořenech, pařezech, ale i hnízda čistě zemní, pod kameny a v kamenné suti.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): v hnízdech mohou být zastiženi po celý rok, rojení od dubna do června.
Barva dělnic: hlava a zadeček hnědočerné až černé, mesosoma a nohy hnědočervené (u mladých dělnic až živě žluté), hlava a zadeček spíše lesklé.
Velikost dělnic: 6,5–14 mm.
Camponotus fallax (Nylander, 1856)
Rozšíření: Evropa kromě severní části (tam jen v jižním Švédsku), severozápadní Afrika, Kavkaz, Malá Asie, severní Kazachstán.
Výskyt v ČR: méně hojný teplomilný druh vyskytující se na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: světlé lesy, háje, aleje, sady, parky a zahrady, proniká do urbánního prostředí a do staveb.
Hnízda: v mrtvém dřevě listnáčů (zejména dubů a ovocných stromů) včetně technického dřeva (kůly, trámy), proniká i do včelích úlů.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen a červen.
Barva dělnic: hlava a tělo hnědé až hnědočerné, tykadla, boky pronota a celé nohy světle hnědé, mladí jedinci medoví.
Velikost dělnic: 4–9 mm.
Camponotus aethiops (Latreille, 1798)
Rozšíření: střední a jižní Evropa, Malá Asie, Kavkaz.
Výskyt v ČR: výrazně xerotermofilní druh vzácně se vyskytující na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni moravského a českého termofytika, preferuje vápencové podloží.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: výrazně xerotermní osluněné lokality stepní a lesostepní povahy, kamenité stráně říčních údolí, lesní lemy.
Hnízda: pod kameny, někdy zemní hnízda s plochými kupkami vynesené zeminy.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: hnědočerná až černá (mdle lesklá), tykadla a nohy černé nebo (zejména holeně a chodidla) světlejší.
Velikost dělnic: 5–10 mm.
Camponotus piceus (Leach, 1825)
Rozšíření: jižní a střední Evropa, severozápadní část Afriky, Malá Asie, Libanon, Izrael, Irán, Kavkaz a severní Kazachstán.
Výskyt v ČR: silně xerotermofilní druh velmi vzácně se vyskytující na vhodných stanovištích moravského termofytika a kontaktních lokalit, preferuje vápencové podloží.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: silně xerotermní osluněné lokality stepní a lesostepní povahy, kamenité stráně říčních údolí, lesní lemy.
Hnízda: pod kameny, v kamenné suti nebo čistě zemní hnízda s nenápadnými vchody.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až červenec.
Barva dělnic: antracitově černá a lesklá, tykadla a nohy světlejší – hnědé až hnědočerné.
Velikost dělnic: 3–7 mm.
Polyergus rufescens (Latreille, 1798)
Rozšíření: střední Evropa (až po jižní Švédsko), jižní Evropa, jižní část západní Sibiře, Kavkaz, váchodně po Altaj.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni na celém území vzácněji nalézaný.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: suché a polosuché trávníky nížin a teplých pahorkatin s dostatečnou hustotou hnízd mravenců sbg. Serviformica, proniká i do urbánního prostředí; preferuje vápencové podloží.
Hnízda: zemní hnízda hostitelských druhů mravenců, zpravidla s mírně oblou širokou kupkou z vynesených částic zeminy, jejíž střední část je bez vegetace, někdy i v hnízdech situovaných pod kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: uniformě rezavě červená.
Velikost dělnic: 5–7 mm.
Lasius (Lasius s. str.) alienus Förster, 1850
Rozšíření: pravděpodobně transpalearktické (je nutná revize).
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni na celém území hojný, v nižších polohách hojnější.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: suché a polosuché trávníky, zatravněné sady, vinice, kamenolomy, proniká i do urbánního prostředí.
Hnízda: zemní (někdy s malou zemní kupkou), pod kameny, v kamenné suti či štěrku.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: žlutohnědá až hnědá, nohy světlejší.
Velikost dělnic: 2–4 mm.
Lasius (Lasius s. str.) psammophilus Seifert, 1992
Rozšíření: pravděpodobně transpalearktické (je nutná revize), v Evropě od Španělska po střední Švédsko.
Výskyt v ČR: méně hojný teplomilný druh vyskytující se na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni po celém území. Lokálně může být hojný, dosud byl přehlížený, k dispozici je málo dokladů.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: suché trávníky na písčitém a štěrkovitém podloží, také říční terasy, zatravněné písečné duny.
Hnízda: plošně rozsáhlá zemní hnízda s četnými vstupy a podzemními galeriemi.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): konec června až srpen.
Barva dělnic: hnědá až tmavohnědá, temeno hlavy a svrchní část zadečku bývají temnější, tykadla a nohy jsou naopak světlé.
Velikost dělnic: 2–4 mm.
Lasius (Lasius s. str.) niger (Linnaeus, 1758)
Rozšíření: pravděpodobně transpalearktické, v Evropě široce rozšířen.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni velmi hojný.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: velmi plastický druh s preferencí sušších až mezofilních otevřených stanovišť, velmi hojný i v urbánním prostředí, dříve označovaný jako ubique (ubiquist).
Hnízda: zemní, často s vyšší kyprou kupkou vynesené zeminy, také pod kameny, pod mechem a v bultech ploníku, pod odumřelou kůrou stromů a pařezů, podmechem a v mrtvém dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: hnědá až hnědočerná, bičíky tykadel a nohy (alespoň holeně a chodidla) jsou světlejší.
Velikost dělnic: 2–5 mm.
Lasius (Lasius s. str.) platythorax Seifert, 1991
Rozšíření: pravděpodobně transpalearktické, v Evropě široce rozšířen.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až montánním stupni na celém území hojný.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: vlhkomilný druh s preferencí stinných či chladnějších mezofilních až mokřadních stanovišť, zejména v lesích, na rašeliništích a prameništích, ale také ve stinných částech parků, sadů a zahrad.
Hnízda: zemní pod kameny a zejména v organickém materiálu – v mrtvém dřevě, v bultech rašeliníku a ploníku i v trsech trav, v kompostech, v hromadách pilin a odřezků na pilách, apod.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: hnědá až hnědočerná, tykadla a nohy (alespoň holeně a chodidla) světlejší.
Velikost dělnic: 2–5 mm.
Lasius (Lasius s. str.) emarginatus (Olivier, 1791)
Rozšíření: jižní a střadní Evropa, Malá Asie, Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni hojný na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území, často v lidských sídlištích.
Stanoviště: světlé lesy na skalnatých úbočích říčních údolí, skalní lesostepi, druhotně ve městech a nejrůznějších stavbách.
Hnízda: pod kameny zejména u pat stromů, ve spárách skal a zdiva, v mrtvém dřevě. Nejběžnější druh v domech. Jádro hnízda tvoří mnohdy tuhá kartónová struktura vytvořená z drobných částic půdy a dřeva stmelených obsahem žaludků dělnic s velkým podílem medovice.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: dělnice výrazně dvoubarevné, svrchní strana hlavy a zadeček tmavě hnědé, spodní strana hlavy, tykadla, mesosoma a nohy rezavě červené až červenohnědé (nohy spíše tmavší).
Velikost dělnic: 2,5–4 mm.
Lasius (Lasius s. str.) brunneus (Latreille, 1798)
Rozšíření: Evropa s výjimkou nejsevernějších částí, Turecko, Izrael, Írán
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích hojný spíše teplomilný druh v planárním až submontánním stupni na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: lesní porosty (od luhů v nivách velkých řek až po smíšené lesy středních poloh), sady, aleje, zahrady; proniká i do urbánního prostředí a staveb.
Hnízda: v mrtvém suchém dřevě kmenů, pařezů, kořenů i v technickém dřevě, v létě někdy dočasná hnízda v zemi a pod kameny, popř. v hrabance.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až srpen.
Barva dělnic: dělnice dvoubarevné. Temeno hlavy někdy a zadeček vždy hnědé, spodní strana hlavy, tykadla, mesosoma a nohy světlé – žluté až žlutohnědé.
Velikost dělnic: 2–4 mm.
Lasius (Cautolasius) flavus (Fabricius, 1781)
Rozšíření: transpalearktické s jižním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích velmi hojný druh kulturní krajiny v planárním až submontánním stupni na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: otevřená travnatá stanoviště zejména mezofilní stabilizované louky a pastviny, staré zatravněné sady a zahrady. Na suchých trávnících, v bažinách, rašeliništích a v okrajích světlých lesů méně hojný. Na optimálních stanovištích střední Evropy dosahuje biomasy až 150 kg/ha.
Hnízda: zemní, nejčastěji s masivní hlinitou kupkou zpevněnou prorůstajícími stonky, stébly a oddenky rostlin; na sušších místech i pod kameny nebo v čistě zemních hnízdech bez nadstavby; vzácněji pozorována hnízda v hrubé kamenné suti a v mrtvém dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: žlutá, u větších dělnic svrchní strana hlavy a zadeček temnější, nohy vždy světlé.
Velikost dělnic: 1,7–4 mm.
Lasius (Cautolasius) myops Forel, 1894
Rozšíření: západopalearktické, mediteránní až submediteránní, na východ sahající až po Kavkaz.
Výskyt v ČR: silně xerotermofilní druh velmi vzácně se vyskytující na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni, preferuje vápencové podloží.
Výskyt v Kraji Vysočina: Silně lokální.
Stanoviště: silně xerotermní osluněné lokality stepní a lesostepní povahy, kamenité stráně říčních údolí.
Hnízda: pod kameny nebo čistě zemní hnízda s nenápadnými vchody.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až září.
Barva dělnic: žlutá.
Velikost dělnic: 1,7–3,5 mm.
Lasius (Chthonolasius) umbratus (Nylander, 1846)
Rozšíření: transpalearktické s jižním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích běžný druh v planárním až submontánním stupni na celém území, včetně kulturní krajiny.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: mezofilní otevřená a křovinatá stanoviště včetně světlých lesů, sady, zahrady, proniká i do urbánního prostředí; v mokřadech a na extrémně suchých stanovištích schází.
Hnízda: hnízda charakteru hostitelských druhů (Lasius niger, L. brunneus, L. psammophilus a L. fuliginosus). Centrální část hnízda bývá tvořena soustavou tenkostěnných komor podobnou kartónovému hnízdu L. fuliginosus, v tomto případě jsou však stavebním materiálem drobné částice zeminy zpevněné sekretem slinných žláz.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: sytě žlutá až sytě rezavě žlutá.
Velikost dělnic: 3,2–4,5 mm.
Lasius (Chthonolasius) sabularum (Bondroit, 1918)
Rozšíření: západopalearktické
Výskyt v ČR: dosud jen jediný nález na jihovýchodní Moravě (Drslavice).
Výskyt v Kraji Vysočina: Znám pouze z jedné lokality (Račín).
Stanoviště: otevřené suché trávníky, křovinaté stráně a lesní lemy, proniká i na urbánní stanoviště.
Hnízda: jako dočasný sociální parazit L. niger má podobná hnízda, tedy pod kameny, ve zdivu, ve štěrkových nánosech.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až říjen.
Barva dělnic: sytě žlutá až sytě rezavě žlutá.
Velikost dělnic: 3,5–4,5 mm.
Lasius (Chthonolasius) mixtus (Nylander, 1846)
Rozšíření: transpalearktické s jižním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích běžný druh v planárním až submontánním stupni na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: sušší a mezofilní louky a pastviny, křovinaté stráně, sady, lesní okraje.
Hnízda: jako dočasný sociální parazit L. niger má podobná hnízda, tedy pod kameny, dřevem, někdy i s menší hlinitou kupkou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic):
Barva dělnic: sytě žlutá až sytě rezavě žlutá.
Velikost dělnic: 3,2–4,5 mm.
Lasius (Chthonolasius) nitidigaster Seifert, 1996
Rozšíření: střední a jihovýchodní Evropa.
Výskyt v ČR: dosud málo nálezů v moravském termofytiku.
Výskyt v Kraji Vysočina: Silně lokální.
Stanoviště: mezofilní až suché krátkostébelné strávníky.
Hnízda: jako dočasný sociální parazit má hnízda charakteru dle hostitelských druhů, kterými jsou Lasius psammophilus, L. niger a L. alienus. Centrální část hnízda bývá tvořena soustavou tenkostěnných komor podobnou kartónovému hnízdu L. fuliginosus, v tomto případě jsou však stavebním materiálem drobné částice písku a zeminy zpevněné sekretem slinných žláz. Hnízda jsou situována pod kameny někdy s hlinitou kupkou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: sytě žlutá až sytě rezavě žlutá.
Velikost dělnic: 3,2–4,5 mm.
Lasius (Dendrolasius) fuliginosus (Latreille, 1798)
Rozšíření: transpalearktické s jižním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni na celém území hojný.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: lesní a stromová stanoviště všeho druhu od souvislých lesních porostů až po solitérní dřeviny v krajině, vzácněji též v místech beze stromů; snadno proniká i na urbánní stanoviště.
Hnízda: v dutinách stromů a mezi kořeny stromů, někdy v dutinách staveb; vzácně hnízdí v zemi bez kontaktu s mrtvým dřevem. Hnízda ve stromech a v kontaktu se dřevem jsou tvořena kartónovou hmotou tvořenou směsí dřevěných částeček a zeminy stmelenou medovicí a produktem slinných žláz, kterou prorůstají a zpevňují hyfy houby Cladosporium myrmecophilum. Hnízda bez kontaktu se dřevem nají centrální část podobnou, slepenou s písku a zeminy bez medovice a houbových vláken.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až září.
Barva dělnic: antracitově černá a lesklá.
Velikost dělnic: 3,5–5,5 mm.
Formica (Serviformica) fusca Linnaeus, 1758
Rozšíření: transpalearktické se severním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný druh po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: teplomilnější ovšem eurytopní druh (od středních poloh výše, zpravidla nad 500 až 700 m, je zastoupen druhem F. lemani). Obývá zejména suché otevřené až mírně zastíněné lokality, nevyhýbá se ani urbánnímu prostředí. Hojný je zejména na okrajích lesů a podél lesních cest. Ve středních polohách (např. Českomoravská vrchovina) běžný i na rašeliništích a slatiništích.
Hnízda: zemní, často pod kameny, ale i v mrtvém dřevě a pod odumřelou kůrou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: černá, díky drsnější mikroskulptuře a husté pubescenci je povrch těla matný. Nohy a tykadla mírně světlejší, zpravidla černohnědé až hnědočervené.
Velikost dělnic: 4–6,5 mm.
Formica (Serviformica) lemani Bondroit, 1917
Rozšíření: podobné jako u F. fusca, v Evropě mimo Skadinávii a severní část britských ostrovů především na horách (boreomontánní druh).
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v submontánním a montánním stupni běžný druh na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: je chladnomilnější a vlhkomilnější než F. fusca, proto nežije v rovinách. Hlavní výskyt je nad 700 m až do alpinského pásma, v inverzních polohách žije i níže. Na hřebenech našich pohraničních hor je to naprosto dominantní druh.
Hnízda: hnízdní nároky stejné jako u F. fusca.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: černá, často s bronzovým odleskem, nohy a tykadla výrazně světlejší – červenohnědé až žlutočervené.
Velikost dělnic: 4–7 mm.
Formica (Serviformica) picea Nylander, 1846
Rozšíření: západopalearktické, v Evropě boreomontánní.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích submontánního a montánního stupně (výjimečně níže) v současnosti je znám z ca 100 lokalit v Čechách, na Moravě jen několik míst na česko–moravské hranici.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální, pouze na nelesních rašeliništích.
Stanoviště: otevřená a osluněná mokřadní chladnější stanoviště s vrstvou humolitu (rašeliniště, rašelinné louky, slatiniště) ve výškách ca od 500 do 1000 m; je tolerantní k vysoké hladině spodní vody, nesnáší zastínění.
Hnízda: upřednostňuje hnízdění v bultech rašeliníku a ploníku či v trsech trav, také v keřících vřesu a borůvčí. Buduje i jednoduchá zemní hnízda (v humolitu) a v mrtvém dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: sytě (antracitově) černá se silným leskem, nohy (zejména holeně a chodidla) a tykadla světlejší, hnědočervené.
Velikost dělnic: 4–6 mm.
Formica (Serviformica) gagates Latreille, 1798
Rozšíření: Evropské, jižní Evropa až již střední Evropy, východně po Kavkaz.
Výskyt v ČR: vzácnější druh zjištěný dosud jen na jižní a střední Moravě.
Výskyt v Kraji Vysočina: Silně lokální.
Stanoviště: teplá až velmi teplá, suchá stanoviště zpravidla lesostepního charakteru, světlé listnaté lesy a háje, zejména jejich jižně až východně exponované okraje.
Hnízda: zemní, často pod kameny. Zemní hnízda bývají i velmi rozsáhlá s hlinitými kupkami, v letní sezóně v lesních porostech mohou tvořit součást hnízda i volné prostory ve vrstvách listnaté opadanky.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): vrcholné léto – červenec až srpen.
Barva dělnic: sytě (antracitově) černá se silným leskem, nohy (zejména holeně a chodidla) a tykadla světlejší, hnědočervené.
Velikost dělnic: 5–7 mm.
Formica (Servoformica) cunicularia Latreille, 1798
Rozšíření: Evropa, Malá Asie, Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni hojný druh po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: otevřená celodenně osluněná travnatá stanoviště, od xerotermních pastvin a stepí až po mezofilní louky na jílovitých půdách, také ve městech a v okrajích
světlých listnatých lesů, hojně i v silničních příkopech a na dálničních tělesech či železničních náspech.
Hnízda: jednoduchá zemní a pod kameny, v hustějších nekosených trávnících často s větší hlinitou kupkou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od poloviny června do poloviny srpna.
Barva dělnic: většina hnízd se světlejšími dělnicemi, které jsou zřetelně dvoubarevné, kdy zadní polovina hlavy a zadeček jsou hnědočerné až černé, kdežto přední část hlavy, hruď, tykadla a nohy jsou rezavě červené. V některých hnízdech jsou však dělnice výrazně tmavší, celé hnědočerné, pouze přední část hlavy, nohy, tykadla a skvrny v okolí švů mesosomatu jsou světlejší (rezavě červené).
Velikost dělnic: 4–6,5 mm.
Formica (Serviformica) rufibarbis Fabricius, 1793
Rozšíření: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, jih západní Sibiře.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích planárního a kolinního stupně běžný druh na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: velmi podobné jako u předcházejícího druhu, ale celkově je teplomilnější, proto spíše na řídkých krátkostébelných trávnících a zásadně mimo lesní porosty.
Hnízda: jako u předcházejícího druhu.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od konce června do poloviny srpna.
Barva dělnic: zpravidla světlejší než u F. cunicularia a zřetelně dvojbarevná, zadní část hlavy a zadeček temně hnědočervené až hnědočerné, ostatní části těla rezavě červené až světle červenohnědé, pronotum a mesonotum zpravidla nejsvětlejší.
Velikost dělnic: 4,5–7 mm.
Formica (Serviformica) cinerea Mayr, 1853
Rozšíření: Evropa (v jižní Evropě pouze v horách), Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni po celém území, v některých oblastech vzácný, jinde místy hojný.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: preferuje otevřená stanoviště s minimálním vegetačním krytem na písčitém či štěrkopísčitém podkladu. Proto běžně na štěrkových březích toků a jezer či na vátých píscích. Jako typický pionýrský druh toleruje antropogenně podmíněné prostředí a osídluje odkryvy a okraje povrchových dolů, lomů a štěrkopískoven, kde místy vytváří ohromné polykalické komplexy.
Hnízda: zemní hnízda často s více vstupními otvory, které mívají zahloubené vstupy a nad nimi nízké portály. Velmi často hnízdí ve štěrkových částech železničních náspů a pod dlaždicemi městských chodníků.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): ve vrcholném létě – červenec až srpen.
Barva dělnic: většina hnízd s jednolitě tmavými, hnědočernými dělnicemi. V některých oblastech mají dělnice načervenalé mesosoma a světlejší nohy a tykadla. Dříve byla tomuto znaku přisuzována taxonomická hodnota. Dělnice ve všech hnízdech mají velmi hustou a světlou pubescenci, proto se povrch jejich těl jeví stříbřitý, na slunci až perleťově opalizující.
Velikost dělnic: 4–6,5 mm.
Formica (Formica) pratensis Retzius, 1793
Rozšíření: palearktické s jižním typem distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: od nížin po střední horské polohy (ca 1000 m n. m.) především na otevřených osluněných travnatých stanovištích – na pastvinách, loukách, na mezích, v silničních příkopech i v městských aglomeracích; také v zatravněných sadech i v řídkých (slabě zakmeněných) lesích, zejména podél lesních cest.
Hnízda: zemní hnízda s kupou z rostlinného materiálu, který je na otevřených stanovištích hrubší, tvořený zejména stébly trav, částečkami půdy a kamínky. Ve smrkových lesích jsou kupy z jehličí, jako např. u F. polyctena. Kupy na velmi suchých a teplých stanovištích bývají ploché, případně nejsou vybudovány vůbec.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): zpravidla od konce dubna do půlky července, někdy i v druhé generaci od půlky srpna do konce září.
Barva dělnic: výrazně dvoubarevná červeno černá, kdy matná černá barva pokrývá horní část hlavy, nohy, tykadla, zadeček a na červeném pronotu a mesonotu tvoří výrazně kontrastní ostře ohraničenou skvrnu.
Velikost dělnic: 4,5–9,5 mm.
Formica (Formica) rufa Linnaeus, 1758
Rozšíření: severopalearktické v lesním pásmu.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: lesní druh obývající hlavně jehličnaté a smíšené lesy, upřednostňuje spíše světlá, alespoň částečně osluněná stanoviště na lesních okrajích, podél lesních cest, v malých světlých hájích, často v alejích, sadech a zahradách i uprostřed zástavby; příležitostně sídlí i na zastíněných místech.
Hnízda: hluboká zemní hnízda s charakteristickou nadzemní kupou z drobných větviček a spadaného jehličí, základ hnízda často tvoří práchnivý pařez postupně překrytý vrstvou jehličí. Kupy zpravidla oblé a nižší než metr, výjimečně větší. Hnízda jsou nejčastěji solitérní nebo tvoří malé polykalické komplexy. Velké hnízdní komplexy s desítkami či stovkami hnízd jsou vzácné.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až začátek června.
Barva dělnic: typický lesní dvoubarevný mravenec, zadní část hlavy shora a celý zadeček jsou černé, tykadla a nohy o něco světlejší. Přední a spodní část hlavy, mesosoma a stopka jsou červené až rezavě červené. Na pronotu a někdy částečně na mesonotu je více či méně zřetelná černá skvrna, stejně tak na vrcholu šupiny.
Velikost dělnic: 4,5–9 mm.
Formica (Formica) polyctena Förster, 1850
Rozšíření: jako u předcházejícího druhu.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích od planárního po montánní stupěň běžný po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: lesní druh, tolerantní k zastínění, proto často i v hustých lesních porostech.
Hnízda: hnízdní bionomie podobná, kupy však bývají oblé, mnohdy velké neforemné hromady s několika vrcholy, až 2 m vysoké a 5 m v průměru základny, budované z jemnějšího materiálu (jehličí bez větviček). Při budování nových hnízd často využívají hromady klestu ponechané v porostech a na jejich okrajích. Štěpením hnízd tvoří velké polykalické komplexy čítající desítky či stovky hnízd.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až začátek června.
Barva dělnic: jako u F. rufa, dělnice však mnohdy světlejší, skvrna na pronotu někdy téměř schází. Nejmenší dělnice mohou být velmi tmavé.
Velikost dělnic: 3,5–8 mm.
Formica (Formica) lugubris Zetterstedt, 1840
Rozšíření: severopalearktické v pásmu jehličnatých lesů. V Evropě (mimo severní Evropu) pouze v horách.
Výskyt v ČR: dosud zjištěn v pohořích Slavkovský les, Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Brdy, Českomoravská vrchovina, Svitavská pahorkatina, Drahanská vrchovina a Jeseníky.
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: obývá jehličnaté lesy středních a vyšších poloh, u nás nad 500 m n. m., v běžných hospodářských smrkových monokulturách i v autochtoních smrčinách. V hustějších porostech buduje hnízda zejména v liniích podél cest a potoků, v méně zakmeněných porostech plošně.
Hnízda: kónické až homolovité kupy z hrubého materiálu s vysokým podílem kousků zaschlé pryskyřice, často přes metr vysoké. Běžně tvoří pokykalické komplexy desítek i stovek hnízd.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): konec května až červenec.
Barva dělnic: zpravidla temnější, protože červené části těla jsou spíše hnědočervené, temná skvrna na pronotu je difuzní s neostrými okraji. Malé dělnice jsou často celé tmavé.
Velikost dělnic: 4,5–9 mm.
Formica (Formica) truncorum Fabricius, 1804
Rozšíření: transpalearktické v pásmu lesů; v jižní Evropě, Malé Asii, Kavkaze a Střední Asii jen v horách.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích planárního až montánního stupně na celém území, lokálně vzácnější. Vertikálně rozšířen od nížin až po hřebeny našich pohraničních hor (např. v kleči na hlavním hřebeni Hrubého Jeseníku).
Výskyt v Kraji Vysočina: Lokální.
Stanoviště: výrazně heliofilní, proto obývá zejména lesní okraje, průseky, okraje lesních cest, sušší okraje rašelinišť, luk a pastvin.
Hnízda: v našich podmínkách často s jehličnatou kupou opřenou o pařez, ale i u balvanů a pod nimi, v dutinách mrtvých stromů, v hromadách kamenů mezi podhorskými poli a
pastvinami.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: dělnice jsou výrazně rezavě červené až červené, protože tmavé (hnědočerné až červenohnědé) zbarvení je redukováno zpravidla jen na zadeček (přední polovina prvního tergitu je však vždy červená) a malou skvrnu na temeni hlavy; hlava je však mnohdy zcela červená.
Velikost dělnic: 3,5–9 mm.
Formica (Raptiformica) sanguinea Latreille, 1798
Rozšíření: transpalearktické, jižního typu distribuce.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až montánním stupni běžný na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: nemá vyhraněné nároky na prostředí, vyžaduje však otevřené dobře osluněné biotopy. Obývá xerotermní trávníky stepního charakteru i světlé listnaté lesy, okraje jehličnatých lesů, rašeliniště, okraje luk a pastvin, ale i silničními příkopy, drážní tělesa i odkryvy u povrchových dolů a lomů.
Hnízda: zemní hnízda prostá nebo se zemní kupkou, také pod kameny, ve zpuchřelém dřevě, v bultech ploníku, v trsech trav, keřících vřesu či borůvčí. V hnízdech často s pomocnými mravenci podrodu Serviformica, ale mohou žít i bez nich. Někdy tvoří menší polykalické hnízdní komplexy.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od května do září.
Barva dělnic: převážně mdle červená až červenohnědá, tmavě (černohnědě) zbarvený je pouze zadeček, čelo a temeno hlavy; hlava je však mnohdy celá červená.
Velikost dělnic: 6–9 mm.
Formica (Coptoformica) exsecta Nylander, 1846
Rozšíření: transpalearktické se severním typem distribuce, žije v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších částí.
Výskyt v ČR: mizející druh, současný výskyt potvrzen pouze v Blanském lese (3 lokality), na Českomoravské vrchovině (2), v Beskydech (1) a v Dolnomoravském úvalu (1).
Výskyt v Kraji Vysočina: Silně lokální.
Stanoviště: od nížin do hor upřednostňuje otevřené chudé trávníky (historické pastviny), dále obývá okraje luk a pastvin, vzácně i řídké okraje lesů.
Hnízda: zemní s homolovitými kupami z jemných částí (rozkousané listy trav a bylin) někdy s jehličím, drobnými kamínky, částečkami zeminy i výkaly housenek. Hnízda zpravidla středně velká s výškou do 60 cm a průměrem základny do 90 cm. Blízká hnízda se někdy spojují do podélných hromad s více vrcholy. Tvoří polykalické komplexy s desítkami až stovkami hnízd.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: podobná jako u F. sanguinea, zadeček a temeno hlavy tmavěji červenohnědé až hnědočerné, zbytek těla a končetiny rezavě červené, na pronotu někdy naznačena tmavější skvrna.
Velikost dělnic: 4,5–7 mm.
Formica (Coptoformica) foreli Bondroit, 1918
Rozšíření: vzácný druh Evropy, Malé Asie a Střední Asie.
Výskyt v ČR: vzácný
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: v nížinách a pahorkatinách obývá především suché stepní trávníky (pastviny) na chudých skeletovitých půdách.
Hnízda: podobná jako u předcházejícího druhu, ale výrazně menší a oblejší. Výška jen málokdy přesahuje 30 cm a průměr základny 60 cm. Tvoří polykalické komplexy s desítkami až stovkami hnízd.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: jako u F. exsecta, skvrna na pronotu a nohy se jeví tmavější.
Velikost dělnic: 3,5–6 mm.
Poznámka: Dříve často zaměňován s F. pressilabris Nylander, 1846
Podčeleď Myrmicinae
Manica rubida (Latreille, 1802)
Rozšíření: rozšířen od Pyrenejí po sever Turecka,ve střední Evropě sahá ca po 53 rovnoběžku.
Výskyt v ČR: u nás lokálně hojný druh submontánního a montánního stupně. Výjimečně i v nižších oblastech v inverzních polohách (např. Ralská pahorkatina, Českosaské Švýcarsko, Karlovarsko).
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: osluněná místa s nízkou až žádnou vegetací, často i na stanovištích antropogenně pozměněných (např. příkopy a krajnice lesních cest), včetně urbánních sídel.
Hnízda: zemní s četnými kráterovitými vstupy a pod kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od počátku května – do poloviny září, občas v hnízdech přezimují.
Barva dělnic: rezavě červená, zadeček tmavější, červenohnědý.
Velikost dělnic: 5–9 mm.
Myrmica deplanata Emery, 1921
Rozšíření: střední a jihovýchodní Evropa, jih evropské části Ruska, sever Kazachstánu, Ťan Šan až Altaj.
Výskyt v ČR: jen několik lokalit na jižní až jihozápadní Moravě a v okolí Prahy.
Výskyt v Kraji Vysočina: pouze historicky v NPR MOhelenská hadcová step.
Stanoviště: tento náš nejvíce teplomilný druh rodu Myrmica žije na naprosto suchých stanovištích stepního charakteru s výhřevným podložím (vápenec, hadec), celodenním
osluněním s nízkou a řídkou vegetací.
Hnízda: jednoduchá zemní nebo pod kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: červenohnědá, nohy a tykadla jsou světlejší.
Velikost dělnic: 5–6,5 mm.
Myrmica gallienii Bondroit, 1919
Rozšíření: střední a východní Evropa (severně po jižní Finsko), Kavkaz, západní Sibiř.
Výskyt v ČR: pravděpodobně po celém území v planárním a kolinním stupni, dosud však tomuto druhu byla věnována malá pozornost, proto je nedostatek dokladů.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: osluněná a otevřená místa i s vysokým stavem podzemních vod, také na polích a suchých trávnících, v opuštěných lomech, v blízkosti vodních ploch a toků. Snáší občasné záplavy i zasolené půdy.
Hnízda: zemní nebo v trsech trav, někdy s malou hlinitou kupkou. Koncentrace hnízd na ploše někdy vysoká (až 40 hnízd / 100 m2).
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): konec července až začátek října.
Barva dělnic: sytě rezavá až rezavě hnědá.
Velikost dělnic: 4,5–5,5 mm.
Myrmica lobicornis Nylander, 1846
Rozšíření: boreomontánní druh rozšířený od Britských ostrovů až po Bajkal a Mongolsko.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích běžný druh po celém území odplanárního až po montánní stupeň.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: s výjimkou podmáčených půd téměř všude, zejména v lesích, na loukách a pastvinách, včetně horských luk.
Hnízda: zemní, často pod mechem, dřevem, kameny i v trsech trav.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: rezavě červená až tmavě červenohnědá, u tmavých kusů nohy a tykadla světlejší.
Velikost dělnic: 3,5–5 mm.
Myrmica rubra (Linnaeus, 1758)
Rozšíření: eurosibiřské, zavlečen i do USA.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území velmi hojný druh planárního až montánního stupně.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: velmi plastický druh s preferencí méně stinných stanovišť, obývá louky, pastviny, zahrady, světlé háje a parky, pole i zastavěná území.
Hnízda: jednoduchá zemní často s hlinitou hromádkou, pod kameny, v trsech trav a bultech ploníku či rašeliníku kde buduje kolektory z rozkousaného rostlinného materiálu, také pod kůrou, mechem a v mrtvém dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): vrcholné léto od července do srpna.
Barva dělnic: od žlutavě rezavé až po červeno hnědou, u tmavých kusů jsou tykadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 4–5,5 mm.
Myrmica ruginodis Nylander, 1846
Rozšíření: transpalearktické, druh byl zavlečen také do severní Ameriky.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území velmi hojný druh planárního až montánního stupně.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: velmi plastický druh s preferencí vlhkých a stinných stanovišť, proniká i hluboko do lesních porostů.
Hnízda: široké spektrum možností od zemních hnízd volných, situovaných pod kameny, v trsech trav, také pod mechem, v mrtvém dřevě i pod kůrou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): vrcholné léto od července do srpna.
Barva dělnic: od žlutavě rezavé až po červeno hnědou, u tmavých kusů jsou tykadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 4–5,5 mm.
Myrmica rugulosa Nylander, 1846
Rozšíření: Evropa mimo Pyrenejský poloostrov a Britské ostrovy, Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území hojný druh planárního až submontánního stupně.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: otevřená a osluněná místa, preferuje štěrkopískové říční terasy, holé spíše písčité půdy, skeletovité půdy pastvin a také silniční příkopy či okraje cest.
Hnízda: jednoduchá zemní někdy situované pod kameny. Někdy tvoří rozsáhlé polykalické hnízdní komplexy.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až říjen.
Barva dělnic: rezavě žlutá až rezavě červená, u tmavějších kusů jsou nohy a tykadla světlejší.
Velikost dělnic: 3–4,5 mm.
Myrmica sabuleti Meinert, 1860
Rozšíření: V celé Evropě od Pyrenejského poloostrova po západní Sibiř, Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území hojný druh planárního a kolinního stupně.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: preferuje slabě zastíněná sušší a teplá stanoviště, vyhýbá se stinným lesům, podmáčeným stanovištím a vyprahlým místům. Typický druh polosuchých
trávníků, lesních okrajů a světlých hájů.
Hnízda: jednoduchá zemní, často pod kameny, mechem a dřevem.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): celé léto až do první poloviny září.
Barva dělnic: zpravidla sytě rezavě červená až hnědočervená, nohy a tykadla světlejší.
Velikost dělnic: 4–5 mm.
Myrmica scabrinodis Nylander, 1846
Rozšíření: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Kazachstán.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území hojný druh planárního až montánního stupně.
Výskyt v Kraji Vysočina: na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: otevřená stanoviště, zejména louky a pastviny. Preferuje vlhké prostředí, proto často na rašeliništích a slatinách.
Hnízda: hnízdí v zemi, v travních trsech, v bultech mechu a rašeliníku, na sušších místech i pod kameny nebo trouchnivém dřevu.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od poloviny července do poloviny září.
Barva dělnic: rezavě červená až tmavě červenohnědá, nohy a tykadla jen o málo světlejší.
Velikost dělnic: 4–5 mm.
Myrmica schencki Emery, 1894
Rozšíření: Evropa s výjimkou nejjižnějších oblastí, jih západní Sibiře, Kavkaz, severní Kazachstán, Ťan Šan, Altaj.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území méně hojný v planárním a kolinním stupni.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: od nížin do pahorkatin na otevřených a dobře osluněných trávnících s nízkou a řídkou vegetací, včetně kulturních trávníků v městském prostředí; také v okrajích světlých hájů.
Hnízda: jednoduchá zemní hnízda situovaná někdy pod kameny a často i pod mech.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): ve vrcholném létě od začátku července do poloviny září.
Barva dělnic: pestrá – hruď zpravidla sytě rezavě červená, hlava a zadeček zřetelně tmavší, nohy a tykadla naopak světlejší.
Velikost dělnic: 3,4–5 mm.
Myrmica specioides Bondroit, 1918
Rozšíření: Evropa, malá Asie, Kavkaz, jižní část západní Sibiře, Kazachstán, Altaj. Zavlečen do severní Ameriky.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území v planárním a kolinním stupni.
Výskyt v Kraji Vysočina: Silně lokální.
Stanoviště: výrazně xerotermní a dobře osluněné trávníky s nízkou a řídkou vegetací, preferuje vápencové podloží.
Hnízda: jednoduchá a nenápadná zemní hnízda situovaná někdy pod kameny, jindy s malou zemní kupkou.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): ve vrcholném létě od konce července do poloviny září.
Barva dělnic: světle až temně rezavě červená, hlava a zadeček mírně tmavší, nohy a tykadla naopak světlejší.
Velikost dělnic: 4–5 mm.
Myrmica sulcinodis Nylander, 1846
Rozšíření: transpalearktické, druh se vyskytuje v zóně lesní tundry a neopadavých lesů, v Evropě především v horách (s výjimkou severní části a Britských ostrovů, kde žije v i kolinním stupni).
Výskyt v ČR: méně časté nálezy v submontánním a montánním stupni po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: otevřená a dostatečně osluněná stanoviště, zejména horské louky, vřesovitě, břehy horských potoků, okraje lesů a cest.
Hnízda: jednoduchá zemní, často pod kameny nebo ve štěrku.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až polovina září.
Barva dělnic: sytě rezavě červená až hnedočervená, hlava a zadeček vždy tmavší, nohy světlejší.
Velikost dělnic: 4–5,5 mm.
Myrmica vandeli Bondroit, 1920
Rozšíření: evropský druh s jádrem areálu ve střední Evropě.
Výskyt v ČR: dosud jen několik nálezů v submontánním a montánním stupni jižních a západních Čech.
Výskyt v Kraji Vysočina: známa pouze jedna lokality výskytu (V Hati, Branišov).
Stanoviště: vzácný, ekologicky specializovaný druh, vázaný na dostatečně osluněná mechem bohatá rašeliniště, slatě a mechem bohaté vlhké louky.
Hnízda: zpravidla v bultech rašeliníku a ploníku nebo v trsech trav, mnohdy s malým slunečním kolektorem z rozžvýkaného rostlinného materiálu.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až polovina září.
Barva dělnic: rezavě červená až hnědočervená, tykadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 4,5–5 mm.
Solenopsis fugax (Latreille, 1798)
Rozšíření: Evropa s výjimkou nejsevernějších oblastí, severozápadní Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Střední Asie.
Výskyt v ČR: na xerotermních stanovištích planárního a kolinního stupně roztroušen po celém území, lokálně (zejména na vápencovém podkladě) hojný.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: termofilní druh obývající otevřená xerotermní stanoviště, především suché trávníky na vápencích a na písčitých půdách, také suchá skalnatá stanoviště na silikátovém podloží.
Hnízda: hnízdí v zemi nebo pod kameny často v těsném sousedství mravenišť větších druhů (Tapinoma, Myrmica, Lasius, Tetramorium, Formica, Camponotus aj.). Někdy je jejich drobné hnízdo součástí hnízda těchto druhů.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): druhá polovina srpna a září.
Barva dělnic: bledě žlutá.
Velikost dělnic: 1,5–2,4 mm.
Messor cf. structor (Latreille 1798)
Rozšíření: jižní a jihovýchodní Evropa, jižní část střední Evropy, severozápad Afriky, Malá Asie, Blízký Východ, Kavkaz, Střední Asie.
Výskyt v ČR: pouze planárním a kolinním stupni jižní, střední a západní Moravy, počet lokalit výskytu se v posledních desetiletích snižuje.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: otevřené a celodenně osluněné trávníky stepního popř. lesostepního charakteru zpravidla s jižní až východní expozicí, zejména na výhřevném geologickém podkladě.
Hnízda: rozlehlá zemní hnízda s množstvím komůrek s kráterovitými vchody nebo situovaná pod kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): okřídlené pohlavní jedince je možné nalézt v hnízdech po většinu roku včetně zimy, rojení může probíhat od dubna do září, pravděpodobně dvou oddělených etapách.
Barva dělnic: červenohnědá až tmavohnědá, přední část hlavy, hruď, bičíky tykadel, holeně a chodidla bývají světlejší.
Velikost dělnic: 3,5–9 mm.
Myrmecina graminicola (Latreille, 1802)
Rozšíření: palearktické s disjunktivním areálem; západní areál pokrývá Evropu s výjimkou severní části, dále severozápadní část Afriky a Kavkaz. Východní areál pokrývá Koreu a Japonsko.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni po celém území, spíše vzácný.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: teplomilný druh sídlící v řídkých listnatých lesích, parcích, zahradách, lesostepích, v říčních údolích a stržích; pro skrytý způsob života však dosti přehlížený.
Hnízda: malá a jednoduchá zemní hnízda, často pod kameny a mechem, v létě přechodně v listnaté opadance.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až září.
Barva dělnic: kaštanově hnědá až černohnědá, nohy a tykadla světlejší, rezavě žluté až rezavě červené.
Velikost dělnic: 2,5–3,6 mm.
Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793)
Rozšíření: boreální zóna palearktu, Kavkaz a Ťan Šan (v jižní Evropě pouze v horách).
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planární až montánním stupni po celém území běžný.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: eurytopní druh otevřených až mírně zastíněných stanovišť, od agrární krajiny v nížinách až po horské hřebeny, hojný v borových lesích i na rašeliništích, nevyhýbá se ani skalním lesostepím.
Hnízda: jednoduchá zemní hnízda, pod mechem a kameny, často v zetlelém dřevě, pod odumřelou kůrou i v kamenné suti mezi kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: dělnice jsou dvojbarevné; bičíky tykadel, svrchní strana hlavy a zadeček jsou hnědočerné, ostatní části jsou rezavě červené až hnědočervené, zadeček je lesklý.
Velikost dělnic: 3–4,5 mm.
Leptothorax muscorum (Nylander, 1846)
Rozšíření: jižní část borální zóny palearktu, Kavkaz (v jižní Evropě pouze v horách).
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planární až montánním stupni po celém území běžný.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: stejné jako u předcházejícího druhu, v horách nevystupuje tak vysoko.
Hnízda: nejčastěji pod mechem a kameny, často v zetlelém dřevě a pod odumřelou kůrou, také pod šupinami staré borky borovic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až září.
Barva dělnic: podobná jako u L. acervorum, ale ne tak kontrastní, svrchní část hlavy a zadeček spíše hnědé, bičíky tykadel světlé (jako zbylá část tykadel).
Velikost dělnic: 2,5–3,8 mm.
Leptothorax gredleri Mayr, 1855
Rozšíření: evropské, od jižního Švédska po Řecko.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planární a kolinním stupni po celém území běžný, avšak vzácnější než oba předcházející druhy.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: jádro výskytu je v pahorkatinách, zejména v listnatých lesích se starými stromy,v alejích, oborách či zámeckých parcích, také v borových lesích. Vyhýbá se
xerotermním stanovištím.
Hnízda: jednoduchá zemní, ale častěji v zetlelém dřevě a pod odumřelou kůrou, běžně pod šupinami staré borky borovic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: stejné jako u L. muscorum.
Velikost dělnic: 3–3,8 mm.
Aphaenogaster subterranea (Latreille, 1798)
Rozšíření: jižní, střední a východní Evropa, Malá Asie a Kavkaz.
Výskyt v ČR: vzácně na nejteplejších lokalitách moravského a českého termofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: teplé listnaté lesy v pahorkatinách, na skalních lesostepích a v teplých říčních údolích.
Hnízda: silná zemní hnízda u bází stromů, pod kameny, v zazemněné balvanité suti – během léta často i v listnaté opadance.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: rezavě červená až kaštanově červenohnědá, nohy a tykadla vždy světlejší.
Velikost dělnic: 3–5 mm.
Temnothorax affinis Mayr, 1855
Rozšíření: jižní, střední a jihovýchodní Evropa, Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích po celém území v planárním a kolinním stupni, zejména v oblasti moravského a českého termofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: v nížinách a pahorkatinách zejména v porostech se starými listnatými stromy (světlé lesy, aleje, parky, sady a zahrady) a ve starších borech.
Hnízda: na stromech (hlavně v korunách) ve dřevě odumřelých větviček, pahýlů po větvích, a pod kůrou, na borovicích často v šupinách staré borky.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: rezavě červená, ale svrchní strana hlavy, stehna a zadeček jsou hnědé. Báze prvního tergitu je světlá.
Velikost dělnic: 2,5–3 mm.
Temnothorax corticalis (Schenck, 1852)
Rozšíření: evropské.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni po celém území.
Stanoviště: teplé a světlé listnaté porosty, aleje a lesostepi v nížinách až pahorkatinách.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Hnízda: v mrtvém dřevě v chodbičkách po dendrofágním hmyzu případně v hrubé kůře starých stromů, zejména dubů a borovic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od počátku července do poloviny září.
Barva dělnic: celkově rezavá až světle rezavá, ale svrchní část hlavy a zadeček jsou tmavohnědé až červenohnědé, kyje tykadel a stehna ztmavělá.
Velikost dělnic: 2–3,2 mm.
Temnothorax interruptus (Schenck, 1852)
Rozšíření: evropské.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni po celém území, zejména v oblasti moravského a českého termofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: suchá a velmi teplá stanoviště zejména na skalních stepích a lesostepích, velmi suchých trávnících, na vápencích místy hojný.
Hnízda: skrytá pod kameny, suchým mechem, často ve štěrbinách skal a velkých balvanů nebo mezi dvěma kameny, jindy jednoduchá hnízda zemní.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: žlutorezavá až žlutá, ale přední část hlavy (čelo, líce a clypeus) je červenohnědá, kyje tykadel jsou nahnědlé a zadní polovina prvního tergitu zadečku nese hnědočervenou (temnou) pásku, která je uprostřed zúžená až přerušená.
Velikost dělnic: 1,7–3 mm.
Temnothorax nigriceps Mayr, 1855
Rozšíření: jižní a střední Evropa.
Výskyt v ČR: v planárním až montánním stupni po celém území vzácný a lokální.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: zejména skalní osluněná stanoviště v řídkou vegetací v nížinách až podhůří, preferuje vápencové podloží.
Hnízda: ve skalních štěrbinách, mezi kameny a v kamenné suti.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od půlky června do konce srpna.
Barva dělnic: zřetelně dvoubarevný, tělo nohy a větší část tykadel jsou rezavé, hlava, zadeček a kyje tykadel jsou červenohnědé až černohnědé.
Velikost dělnic: 2,2–3 mm.
Temnothorax tuberum (Fabricius, 1775)
Rozšíření: Evropa (vyjma nejsevernějších oblastí a Britských ostrovů), Kavkaz a jižní část Sibiře až po Bajkal a Ťan Šan.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích planárního až submontánního stupně roztroušený po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: spíše otevřená suchá stanoviště, stepního až lesostepního charakteru, okraje světlých lesů, teplé sutě.
Hnízda: pod kameny, mechem, u kořenových náběhů, v suti.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: sytě žlutá až žlutě rezavá, svrchní strana hlavy, kyje tykadel a zadeček ztemnělé
Velikost dělnic: 2,4–3 mm.
Temnothorax unifasciatus (Latreille, 1798)
Rozšíření: Evropa (vyjma Britské ostrovy, severní a severovýchodní Evropu), jižní část východní Evropy po Ural, Malá Asie, Kavkaz a Maroko.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný po celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: eurytopní druh otevřených až mírně zastíněných stanovišť, od stepí až po podhorské světlé lesy.
Hnízda: pod kameny, ve štěrbinách skal, pod mechem a lišejníky, mezi kameny, v suti, v puklinách skal, pod kůrou i v odumřelých větvích.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od poloviny června do konce srpna.
Barva dělnic: žlutá či světle až tmavě rezavá, svrchní část hlavy a kyje tykadel jsou ztemnělé, v zadní polovině prvního tergitu zadečku je tmavá užší nepřerušená páska.
Velikost dělnic: 2,5–3,5 mm.
Temnothorax crassispinus (Karavaiev, 1926)
Rozšíření: Střední a východní Evropa po Ural a Kavkaz.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni hojný na celém území.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: spíše xerotermní druh suchých až mezofilních listnatých a borových lesů, nejčastěji v přirozených doubravách a dubohabřinách.
Hnízda: nejčastěji v mrtvém dřevě na zemi ležících větviček, v odumřelé kůře (při bázi borovic mezi šupinami staré borky), v dutých žaludech, a také v nejrůznějších dutinách v horní vrstvě půdy, pod mechem a kamínky.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec až září.
Barva dělnic: světle až tmavěji žlutá, svrchní strana hlavy temnější, tmavohnědý proužek zabírá polovinu až dvě třetiny prvního tergitu, tenké hnědé proužky nesou i další tergity.
Velikost dělnic: 2,3–3 mm.
Temnothorax saxonicus (Seifert, 1995)
Rozšíření: jih střední Evropy a jihovýchodní Evropa.
Výskyt v ČR: v planárním a kolinním stupni vzácný a lokální s výskytem zejména v oblasti moravského a českého termofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: výrazně xerotermní skalnatá stanoviště v nížinách a pahorkatinách, v suchých kaňonovitých říčních údolích na jižně exponovaných srázech.
Hnízda: pod kameny, v puklinách skal a v mrtvém suchém dřevě, pod šupinami kůry starých borovic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: světle až sytě rezavá, svrchní strana hlavy a zadeček hnědý až červenohnědý, nohy a tykadla vždy světlé.
Velikost dělnic: 2,5–2,8 mm.
Temnothorax parvulus (Schenck 1852)
Rozšíření: střední Evropa a jižní polovina Evropy od Portugalska po Turecko, Kavkaz a pohoří Kopet-Dag.
Výskyt v ČR: méně hojný teplomilný druh s výskytem v planárním a kolinním stupni zejména v oblasti moravského a českého termofytika, lokálně může být hojnější.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: světlé a teplé listnaté lesy a háje, především doubravy a dubohabřiny.
Hnízda: v mrtvém dřevě ležícím na zemi, u pat stromů, pod kameny, v hrabance.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen a září.
Barva dělnic: velmi podobná jako u T. crassispinus, pouze svrchní strana hlavy není či je jen velmi málo ztemnělá, dělnice velmi drubné.
Velikost dělnic: 1,8–2,5 mm.
Formicoxenus nitidulus (Nylander, 1846)
Rozšíření: transpalearktické se severním typem distribuce, v Evropě všude vyjma nejjižnějších oblastí.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním až submontánním stupni běžný po celém území v závislosti na výskytu hostitelských druhů rodu Formica, zejména Formica rufa, F. polyctena, F. truncorum, F. lugubris, F. pratensis a F. exsecta.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Stanoviště: stejné jako hostitelské druhy.
Hnízda: až několik desítek malých hnízd je situováno v hnízdních kupách hostitelů, přednostně v dutinách pařezů jsou-li součástí hostitelského hnízda. V létě mohou být některá hnízda F. nitidulus samostatná v zemi v okolí kup hostitelů.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: žlutohnědá jako tmavý lesní med, zadeček temný, kaštanový až černohnědý, čelo a temeno hlavy lehce ztemnělé, nohy a tykadla světlejší.
Velikost dělnic: 2,3–3 mm.
Stenamma debile (Förster, 1850)
Rozšíření: Evropa s výjimkou nejsevernějších částí a Kavkaz.
Výskyt v ČR: v planárním až montánním stupni po celém území, pro skrytý způsob života však méně nalézaný a proto považovaný za vzácnější.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: nepříliš vyprahlé listnaté lesy a háje, bory, křovinaté stráně, vřesovitě i městská zeleň, preferuje nezatravněné porosty s hrabankou a lehčí půdou.
Hnízda: čistě zemní, pod kameny, ležícím mrtvým dřevem, pod mechem a v hrabance.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až říjen.
Barva dělnic: rezavě hnědá až červenohnědá, tykadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 3–4 mm.
Komplex Tetramorium caespitum (Linnaeus, 1758)/Tetramorium impurum (Förster, 1850)
Rozšíření druhů: západní část Palearktu.
Výskyt v ČR: v planárním až submontánním stupni hojné druhy.
Stanoviště: suché až mezofilní otevřené habitaty s minimálním zastíněním, okraje lesů, pronikají i do urbánního prostředí.
Výskyt v Kraji Vysočina: Na vhodných stanovištích po celém území.
Hnízda: zemní hnízda s kupkami vynesených půdních částic, pod kameny, v kamenné suti, výjimečně v mrtvém dřevě, hnízdí i v základovém a obvodovém zdivu budov.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: rezavě hnědá až hnědočerná.
Velikost dělnic: 2,3-3,3 mm.
Poznámka: Taxonomie této skupiny je dosud nedořešená, podrobné výzkumy pravděpodobně odhalí další kryptospecies.
Tetramorium ferox Ruzsky, 1903
Rozšíření: západní část Palearktu.
Výskyt v ČR: velmi vzácný druh s výskytem zejména v oblasti moravského ermofytika.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: xerotermní druh stepních a lesostepních lokalit, kamenitých strání a písčin.
Hnízda: zemní hnízda pod kameny, v kamenité suti, někdy s kupkami vynesených půdních částic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: rezavě hnědá až hnědočerná.
Velikost dělnic: 2,1–3,2 mm.
Tetramorium moravicum Kratochvíl, 1941
Rozšíření: jižní, střední (zde ca po 50. rovnoběžku) a východní Evropa.
Výskyt v ČR: méně hojný druh planárního a kolinního stupně s výskytem zejména v oblasti moravského a českého termofytika, lokálně může být hojnější.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: výrazně xerotermofilní druh stepních a lesostepních lokalit, kamenitých strání a písčin.
Hnízda: zemní hnízda pod kameny, v kamenité suti, někdy s kupkami vynesených půdních částic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): květen až červen.
Barva dělnic: hnědočerná až černá.
Velikost dělnic: 3–3,7 mm.
Strongylognathus testaceus (Schenck, 1852)
Rozšíření: Evropa (s výjimkou nejsevernějších oblastí), Kavkaz a severní Kazachstán.
Výskyt v ČR: na celém území v planárním a kolinním stupni vzácně nalézaný druh.
Výskyt v Kraji Vysočina: znám pouze historický výskyt z NPR Mohelenská hadcová step.
Stanoviště: je to permanentní sociální parazit u všech druhů rodu Tetramorium (zejména u skupiny T. caespitum). Vyskytuje se v hnízdech svých hostitelů, zejména na výslunných xerotermních lokalitách především na vápencích a písčitých podkladech.
Hnízda: hostitelů.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: žlutá až žlutohnědá, hlava a zadeček temnější, tykadla a nohy světlé (hlava je obdélníkovitá, týl výrazně proláklý, kusadla mečovitá).
Velikost dělnic: 2,5–3,5 mm.
Strongylognathus kratochvili Šilhavý, 1937
Rozšíření: dosud není k dispozici dostatek informací
Výskyt v ČR: dosud pouze na dvou místech na Moravě (Mohelno a Klentnice v Pavlovský vrších) – historické nálezy
Výskyt v Kraji Vysočina: znám pouze historický výskyt z NPR Mohelenská hadcová step.
Stanoviště: je to permanentní sociální parazit u všech druhů rodu Tetramorium (zejména u skupiny T. caespitum a T. moravicum). Vyskytuje se v hnízdech svých hostitelů, zejména na výslunných xerotermních lokalitách především na vápencích a písčitých podkladech.
Hnízda: hostitelů.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až červenec.
Barva dělnic: žlutá až žlutohnědá, hlava a zadeček temnější, tykadla a nohy světlé (hlava je zaobleně obdélníkovitá, kusadla mečovitá).
Velikost dělnic: 3,5–4,1 mm.
Podčeleď Ponerinae
Ponera coarctata (Latreille, 1802)
Rozšíření: mediteránní druh jižní a střední Evropy a Středního východu.
Výskyt v ČR: v planárním a kolinním stupni v teplých oblastech relativně hojný druh.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální.
Stanoviště: teplomilný druh (mezotermofilní až xerotermofilní ) žijící především na stepních lokalitách a v řídkých suchých lesích. Preferuje „výhřevné“ tj. především vápencové a písčité podloží. Hnízdí i na urbánních plochách.
Hnízda: jednoduchá hnízda zakládá v půdě, pod mechem a zejména kameny.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): objevují se ve vrcholném létě (červenec – září).
Barva dělnic: hlava a tělo hnědé až hnědočerné barvy, nohy a tykadla jsou světlejší.
Velikost dělnic: 2,7–3,5 mm.
Ponera testacea Emery, 1895
Rozšíření: velmi blízký druh s obdobným rozšířením a biologií.
Výskyt v ČR: vzácnější, pouze v nejteplejších oblastech. Vzhledem k velké podobnosti může být špatně určován jako blízce příbuzný druh Ponera coarctata.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: je více teplomilný než předchozí druh, žije na extrémně suchých a teplých stanovištích, nesnáší zastínění. Je vzácnější než předchozí druh.
Hnízda: jako předchozí druh.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): jako předchozí druh.
Barva dělnic: jednolitě žlutá až rezavá.
Velikost dělnic: 2,7–3,5 mm.
Poznámka: ve starší literatuře i sbírkovém materiálu je uváděn jako podruh či rasa druhu P. coarctata (např. Záleský 1939, Novák & Sadil 1941).
Hypoponera punctatissima (Roger, 1859)
Rozšíření: Do Evropy zavlečený druh subtropického původu, dnes rozšířený po celém světě.
Výskyt v ČR: vzhledem ke způsobu života přehlížený druh, dosud jen málo dokladů z celého území.
Výskyt v Kraji Vysočina: lokální, antropogenně podmíněný.
Stanoviště: stáje, skleníky, terária se substrátem. Proniká však i do přírody, kde využívá zejména substráty, které se samovolně zahřívají a poskytují tak podmínky dostatečně vhodné k vývoji plodu; např. komposty, hromady pilin, kůry a dalších odpadů z pil a truhlářských provozů.
Hnízda: neuspořádaná v sypkých materiálech v místech, kde substráty hřejí. Vyspělá hnízda čítají i několik stovek dělnic.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): od května do září.
Barva dělnic: světlehnědá až tmavohnědá, nohy a tykadla jsou světlejší.
Velikost dělnic: 2,4–3,2 mm.
Podčeleď Proceratinae
Proceratium melinum (Roger, 1860)
Rozšíření: Mediteránní druh známý z jižní Evropy, jižní části střední Evropy a Středního východu.
Výskyt v ČR: pouze několik nálezů na jižní a střední Moravě.
Výskyt v Kraji Vysočina: silně lokální.
Stanoviště: žije na xerotermních biotopech, skalnatých stepích a lesostepích (např. v NPR Mohelnská hadcová step), ale také v urbánním prostředí (Kroměříž, Brno).
Hnízda: hluboko v půdě, pod kameny, v puklinách skal nebo zdiva.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až počátek září.
Barva dělnic: žlutá až sytě žlutá.
Velikost dělnic: 2,7–3,2 mm.
Synantropní výskyt
Monomorium pharaonis (Linnaeus, 1758)
Rozšíření: synantropní druh kosmopolitního rozšíření.
Výskyt v ČR: po celém území.
Stanoviště: celoročně vytápěné budovy.
Hnízda: v drobných dutinách kdekoli v budovách, zejména kolem rozvodů teplé vody popř. páry.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): zpravidla v září a říjnu.
Barva dělnic: žlutá, zadní polovina prvního a všechny ostatní tergity jsou hnědé.
Velikost dělnic: 2–2,5 mm.
Poznámka: je pravděpodobné, že na území naší republiky bude zjištěn i velmi blízký (také synantropní) druh M. floricola (Jerdon, 1851), který se odlišuje od druhu M. pharaonis zcela hladkým povrchem hlavy, mesosomatu a stopky (M. pharaonis má jemnou retikulární mikroskulpturu).
Druhy očekávané
Camponotus vagus (Scopoli, 1763)
Rozšíření: Evropa kromě severní části (tam jen v jižním Švédsku a jižním Finsku), severozápadní Afrika, Kavkaz, Malá Asie, severní Kazachstán a Altaj.
Výskyt v ČR: xerotermní druh planárního a kolinního stupně jižní třetiny Moravy.
Stanoviště: světlé a suché listnaté či borové lesy, jejich okraje i otevřená stanoviště v jejich dosahu, proniká i do urbánního prostředí.
Hnízda: v mrtvém dřevě včetně dřeva technického (stavby, sloupy, železniční pražce), často pod zemí (zde ale zpravidla v odumřelých kořenech či zasypaném dřevě.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): v hnízdech mohou být zastiženi po celý rok, rojení od dubna do června.
Barva dělnic: sytě černá a matná.
Velikost dělnic: 7–13 mm.
Camponotus truncatus (Spinola, 1808)
Rozšíření: transpalearktické od Španělska po Japonsko a v sevezozápadní Africe.
Výskyt v ČR: méně hojný teplomilný druh vyskytující se na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni na celém území, v Čechách vzácnější.
Stanoviště: světlé lesy, háje, aleje, sady, parky a zahrady, proniká do urbánního prostředí.
Hnízda: v mrtvém dřevě větví a pahýlů listnáčů (zejména dubů, ořešáků a dalších druhů ovocných stromů), mladé kolonie někdy v duběnkách.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červen až srpen.
Barva dělnic: hlava rezavě červená (temeno někdy ztmavělé), mesosoma červenohnědá (pronotum světlejší), zadeček tmavě hnědý až černohnědý (někdy s dvěma bělavými skrvnkami na druhém tergitu), nohy a tykadla červenohnědé.
Velikost dělnic: 3–6 mm.
Poznámka: úzké vstupy do dřevních hnízd jsou ucpány okrouhlými štítky na hlavách specializovaných a morfologicky přizpůsobených dělnic (vojáků – vrátných). Příslušnice této kasty jsou větší než běžné dělnice.
Lasius (Lasius s. str.) paralienus Seifert, 1992
Rozšíření: pravděpodobně transpalearktické (je nutná revize), v Evropě od Španělska po střední Švédsko.
Výskyt v ČR: na vhodných stanovištích v planárním a kolinním stupni na celém území, dosud byl přehlížený, k dispozici je málo dokladů.
Stanoviště: suché a polosuché trávníky, proniká i do urbánního prostředí.
Hnízda: zemní, pod kameny, v kamenné suti či štěrku.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): srpen až říjen.
Barva dělnic: hnědá až tmavohnědá, tykadla a nohy světlejší.
Velikost dělnic: 2–4 mm.
Harpagoxenus sublaevis (Nylander, 1852)
Rozšíření: boreální zóna Palearktu, hory střední a jižní Evropy a Kavkaz.
Výskyt v ČR: v kolinním až montánním stupni na celém území vzácně nalézaný druh, pravděpodobně hojnější než se jeví.
Stanoviště: je to permanentní sociální parazit s obligatorními loupeživými výpravami u všech druhů rodu Leptothorax (zejména L. acervorum). Vyskytuje se v biotopech svých hostitelů, včetně horských mokřadů či skalnatých otevřených terénů. Upřednostňuje prosluněné borové lesy se slabě vyvinutou vrstvou půdy, chudou na výživné látky.
Hnízda: v mrtvém dřevě pařezů, kmenů a kořenů a v mechu.
Rojení (výskyt okřídlených samců a samic): červenec a srpen.
Barva dělnic: sytě rezavěžlutá až světle žlutohnědá, svrchní strana hlavy zpravidla ztemnělá, zadeček hnědý.
Velikost dělnic: 3,5–5 mm.
![Mravenec pastvinný (Formica exsecta), Prvníky, Prosetín u Bystřice nad Pernštejnem [ZR] - foto Klára Bezděčková](/uploads/images/eb/eb681573ae245d67d3c309aa17de8aff84d10093.jpeg)
![Mravenec lesní (Formica rufa), Vojtův vrch, Zadní Vydří [JI] - foto Pavel Bezděčka](/uploads/images/ac/ace217d6c25c2cbf7860ec932df5f7f7e6959d28.jpeg)
![Mravenec pastvinný (Formica exsecta), Prvníky, Prosetín u Bystřice nad Pernštejnem [ZR] - foto Pavel Bezděčka](/uploads/images/87/8786ef979ddd6816464fb5b8514252792e9cb7c3.jpeg)
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)