Příroda Vysočiny

Logo - Pobočka ČSO na Vysočině

Ochrana hnízdišť bekasiny otavní

Realizátor projektu:

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině

Termín realizace:

2012-2015

Místo realizace:

15 lokalit v Kraji Vysočina.

Předmět projektu:

Ochrana hnízdišť bekasiny otavní (Gallinago gallinago) spočívající v péči o podmáčené a rašelinné louky takovým způsobem, aby odpovídaly životním nárokům tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že obdobné životní nároky na biotop má řada dalších chráněných, ohrožených a vzácných druhů, můžeme považovat bekasinu za vlajkový druh ochrany těchto stanovišť. Kvalitní funkční biotop je zárukou pro úspěšný životní cyklus velkého množství na něj vázaných druhů organismů. Péčí o mokré louky, hnízdiště bekasin, dojde k celkové podpoře biodiverzity regionu a umožní zachování a zlepšení cenných přírodních fenoménů.

Náklady na projekt:

7 903 936 Kč

Financování projektu:

Projekt je spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí; výše příspěvku: 7 113 542 Kč

 

EU.jpg OPZP.jpg SFZP.jpg

 

 

Výsledky projektu: 

Bekasina otavní je silně ohroženým druhem ptáka z řádu bahňáků, který nejčastěji hnízdí na pravidelně sečených rašelinných a podmáčených loukách. Tyto biotopy, které hostí řadu dalších vzácných a ohrožených druhů, představují v dnešní krajině již jen malé izolované ostrůvky, o které je nutné pečovat. V rámci projektu jsme na Vysočině pečovali o 15 lokalit nebo jejich části.

 

OBSAH:


 

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) – deštníkový druh rašelinných luk

Vojtěch Kodet

 

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) je charakteristickým druhem rašelinných a podmáčených luk či pastvin. Je u nás legislativně chráněna jako silně ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb., v platném znění) a v Červeném seznamu ptáků ČR jako druh ohrožený (Šťastný et Bejček 2003). Bekasina otavní je též chráněna Bernskou i Bonnskou úmluvou a Dohodou o ochraně africko-eurasijských tažných vodních ptáků. Celkový trend změn její početnosti v Evropě je hodnocen jako mírně klesající (BirdLife 2004a) a v EU jako dlouhodobě mírně klesající, přičemž populace v EU představuje asi 24-32 % populace celoevropské (BirdLife 2004b).

Bekasina otavní hnízdila na většině území České republiky od nejnižších poloh až po horské oblasti. V řadě oblastí však již prakticky vymizela a její výskyt je omezen na poslední zbytky vhodných mokřadních biotopů. Z výsledků mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1973-1977 (Šťastný et al. 1987) a 1985-1988 (Šťastný et al. 1996) byl zřejmý relativně setrvalý stav populace na většině území ČR. Při prvním i druhém mapování byla bekasina otavní zjištěna ve 49 % mapovacích kvadrátů a odhad velikosti populace v ČR byl 1200-2400 párů. Při posledním třetím mapování v ČR v letech 2001-2003 (Šťastný et al. 2006) bylo obsazeno už jen 38 % kvadrátů, což znamená silný úbytek, a velikost populace byla odhadnuta na pouhých 500-800 párů, což je alarmující úbytek oproti předchozímu mapování. Bekasina otavní patří v celé ČR k silně ubývajícím druhům, jak ukazují také celorepublikové výsledky Jednotného programu sčítání ptáků, které od roku 1982 zaznamenaly pokles populace o více jak 80 %! Bekasina otavní se tak v posledních 30 letech zařadila v ČR mezi nejvíce ubývající druhy ptáků (Voříšek et al. 2009).

 

Graf 1: Trend vývoje početnosti bekasiny otavní (Gallinago gallinago) v letech 1982 - 2014 na základě dat Jednotného programu sčítání ptáků v České republice (Šťastný et al. 2004) podle České společnosti ornitologické (zdroj ČSO/JPSP: http://jpsp.birds.cz).

Bekasina01.jpg

 

Řada vhodných hnízdišť zanikla v minulosti odvodňováním a rekultivací mokrých luk, ale i dnes zanikají kvůli jejich degradaci, zarůstání, zalesňování či nevhodné výstavbě rybníků. V posledních letech je jedním z významných center hnízdících bekasin oblast Vysočiny, kde stále existují vhodné podmáčené a rašelinné louky pro její hnízdění. V letech 1989 - 2006 byl zaznamenán hnízdní výskyt bekasiny otavní na Vysočině na 123 lokalitách (Kodet 2009) a její početnost byla v tomto kraji v letech 2001 - 2004 odhadnuta na 150 - 300 párů (Kunstmüller et Kodet 2005). I zde však je zaznamenáván pokles obsazenosti lokalit, a to v posledních 20 letech v průměru o 0,71 % ročně (Kodet 2009), viz následující graf. V roce 2009 byla pomocí metody zjišťování výskytu bekasin při využití akustických záznamníků doložena obsazenost hnízdních lokalit na Vysočině 47,8 %.

 

Tab. 1: Počet sledovaných lokalit s historickým výskytem bekasiny otavní (Gallinago gallinago) na Vysočině v letech 1989 - 2006 (Kodet 2009). Výslednou obsazenost znázorňuje následující graf.

 

rok

 1989 

 1990 

 1991 

 1992 

 1993 

 1994 

 1995 

 1996 

 1997 

 1998 

 1999 

 2000 

 2001 

 2002 

 2003 

 2004 

 2005 

 2006 

Počet lokalit

21

40

50

56

54

58

45

42

39

49

44

52

55

55

42

31

46

47

 
 

Graf 2: Procentuální obsazenost sledovaných lokalit (viz tab. 1) bekasinou otavní (Gallinago gallinago) na Vysočině v letech 1989 - 2006 (Kodet 2009). Červeně jsou zvýrazněny roky, kdy byl sledován nejnižší počet lokalit, proto výsledky v těchto letech mohou být nejvíce zkreslené.

bekasina2.jpg

 

V době hnízdění vyhledává bekasina otavní vlhká místa s krátkým travním porostem, především mokré a podmáčené louky a jejich okraje, dále okraje rybníků s porosty ostřic, rašeliniště a další mokřady. Mohou to být také zamokřené části aktivních i opuštěných pastvin, zejména v blízkosti pramenišť. Bekasina se na hnízdištích objevuje od počátku března, hlavně však v jeho druhé polovině, a pak v dubnu. Na podzim odlétá od poloviny července až do října. Jednotliví ptáci protahují ještě i v listopadu, existují také doklady o přezimování u nás. Po návratu na hnízdiště provádějí samci svatební lety; poletují třepetavým letem ve velkých kruzích a značné výšce (50 - 100 m) kolem teritoria, přičemž je tento let občas přerušen střemhlavým propadnutím i o několik desítek metrů. Poté pták vystoupá opět do zhruba stejné výšky a v letu pokračuje. Při propadnutí se bekasina obrátí do boční polohy, se strnulým tělem, polorozevřenými křídly, v nichž se pouze jemně chvějí letky. Na rozevřeném ocase odstávají obě krajní rýdovací pera, jejichž chvěním je za podpory proudu vzduchu od křídel vyluzováno hlasité „mečení“ (Hudec in Hudec & Šťastný 2005), na Vysočině tradičně nazývané spíše jako „mekání“. V době hnízdění lze od obou pohlaví zaslechnout několikrát opakované dvouslabičné zvuky znějící úsečně jako ty-ke nebo ti-ke, tzv. „tikání“. Ptáci je přednášejí ze země, ale také z vyvýšených míst (stromy, ploty apod.) a méně často i v letu (Žďárek in Hudec & Šťastný 2005). 

Zvukové projevy bekasin, ať už hlasové (tikání) či instrumentální (mekání), lze velmi dobře využít pro zjišťování přítomnosti či nepřítomnosti druhu na lokalitě, a to nejlépe metodou akustického mapování pomocí digitálních zvukových záznamníků, čímž lze podchytit i skrytě žijící a noční druhy. Touto metodou se podchytí všechny akusticky se projevující druhy vyskytující se v okolí záznamníku. Analýzu nahrávek lze provádět např. pomocí metodiky Savického (2008).

 

Graf 3: Savického graf* akustické aktivity bekasiny otavní (Gallinago gallinago) během roku. Akustická aktivita v sobě zahrnuje jak hlasové projevy (volání, varování), tak i instrumentální zvukové projevy (mekání) bekasin.

bekasina3.jpg

*Tento typ grafu byl pojmenován po našem členu Janu Savickém, který byl propagátorem akustického monitoringu (mapování) ptáků a naprogramoval software umožňující relativně snadnou a rychlou analýzu a zpracování velkého množství zvukových nahrávek. Právě díky jeho programu mohl teto graf vzniknout. 

 

Dnes již drtivá většina párů hnízdí pouze jednotlivě, na vhodných místech mohou však páry hnízdit velmi blízko sebe. Vzhledem k současnému stavu populace se ale s hnízděním více párů pohromadě setkáváme jen ojediněle. Páry se tvoří na hnízdišti. Hnízdí od konce března do konce července, druhé hnízdění je u nás možné, zatím ale neprokázané. Hnízdo je vždy umístěné na zemi, v hustším porostu a dobře ukryté. Snůška je tvořena 4 vejci, jiný počet vajec je vzácný. Na vejcích, která jsou pravděpodobně snášena denně, sedí pouze samice. Doba sezení je 19-21 dnů, mláďata se líhnou téměř současně a po oschnutí jsou odváděna od hnízda pryč. Starají se o ně oba rodiče, v 19-21 dnech začínají mláďata poletovat, ve stáří 5 týdnů jsou vyspělá (Hudec & Šťastný 2005).

Obr. 1: Spektrogramy zvukových projevů bekasiny otavní (Gallinago gallinago), které představují časový výsek 40 vteřin záznamu, který byl pořízen na lokalitě U Farského lesa (okres Jihlava): a) mekání, b) tikání. 

a) Mekání bekasiny otavní - 9.4.2011 20:42 h

bekasina4.jpg

 

b) Tikání bekasiny otavní - 9.4.2011 7:21 h

bekasina5.jpg

 

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině se zabývá ochranou a výzkumem ptáků a jejich lokalit a prostřednictvím našeho Pozemkového spolku Gallinago se zabýváme i praktickou péčí o přírodně cenné lokality. Bekasina otavní (Gallinago gallinago) se stala naším vlajkovým druhem, neboť se jedná o typický druh rašelinišť, rašelinných a podmáčených luk, které hostí i řadu dalších chráněných, ohrožených a vzácných druhů. Většina takovýchto lokalit však byla v minulosti na Vysočině zničena a zároveň tyto biotopy vyžadují pravidelnou péči spočívající v odstraňování náletových dřevin a každoročním mozaikovitém sečení.

 

Literatura:

BirdLife International, 2004a: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.BirdLife International, Cambridge, BirdLife Conservation Series 12.

BirdLife International, 2004b: Birds in the European Union: a status assessment.BirdLife International, Wageningen.

Hudec K. et Šťastný K. [ed.], 2005: Fauna ČR. Ptáci 2/I, 2/II. – 2. vyd., Academia, Praha: 1-1204.

Kodet V., 2009: Indikátory biodiverzity ptáků Vysočiny. – Doktorská disertační práce, Fakulta životního prostředí ČZU, Praha: 1-114.

Kunstmüller I. et Kodet V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava et Muzeum Vysočiny Jihlava: 1-220.

Savický J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. – In: Kodet V., Savický J. et Hertl I., 2008: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. – Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 9-37.

Šťastný K. et Bejček V., 2003: Červený seznam ptáků České republiky. – In: Plesník J., Hanzal V. et Brejšková L. [ed.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda 22: 95-120.

Šťastný K., Randík A. et Hudec K., 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. – Academia, Praha: 1-484.

Šťastný K., Bejček V. et Hudec K., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. – H&H, Jinočany: 1-457.

Šťastný K., Bejček V., Voříšek P. et Flousek J., 2004: Populační trendy ptáků lesní a zemědělské krajiny v České republice v letech 1982-2001 a jejich využití jako indikátorů. – Sylvia 40: 27-48.

Šťastný K., Bejček V. et Hudec K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. – Aventinum, Praha: 1-464.

Voříšek P., Klvaňová A., Brinke T., Cepák J., Flousek J., Hora J., Reif J., Šťastný K. et Vermouzek Z., 2009: Stav ptactva České republiky 2009. – Sylvia 45: 1-38.

 


 

 

Vzácné a ohrožené druhy rašelinných a vlhkých luk na Vysočině

Ester Ekrtová

 

 

V rámci projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“ byla provedena řada terénních průzkumů zaměřených na poznání biodiverzity rašelinných a vlhkých luk, aby mohla být vyhodnocena realizovaná opatření a aby bylo možné nastavit optimální způsob aktivní péče a ochrany zájmových lokalit. Zde přinášíme výběr nejzajímavějších a nejvýznamnějších druhů rostlin, hub i živočichů. U každého druhu je uveden přehled lokalit, na kterých byl druh aktuálně zjištěn.

 

Cévnaté rostliny

  • všivec bahenní (Pedicularis palustris): kriticky ohrožený druh (C1/§2)

Všivec bahenní je druhem rašelinných a slatinných luk a mokřadů na bázemi bohatších místech. Jeho výskyt v celé České republice v minulosti kopíroval přítomnost vhodných biotopů. V oblasti Českomoravské vrchoviny se vyskytoval hojně. Bohužel velkoplošné meliorace, vyhrnování rybníků a ústup tradičního hospodaření měly za následek dramatický ústup druhu. V 90. letech minulého století se řada ještě zbývajících lokalit na Českomoravské vrchovině pohybovala téměř na hranici vymření. Ovšem postupná obnova pravidelné seče vedla na řadě jeho lokalit k významnému zvýšení populačních početností a dnes je Kraj Vysočina jedním z center současného výskytu všivce bahenního v České republice.

Lokality: PR Kladinský potok, PR Na Oklice

  • suchopírek alpský (Trichophorum alpinum): silně ohrožený druh (C2/§2)

Suchopírek alpský je reliktním druhem krátkostébelných rašelinných luk a pramenišť vyskytujících se na bázemi bohatších místech. Českomoravská vrchovina společně s Třeboňskem patřila v minulosti k centrům tohoto druhu u nás. Bohužel destrukce jeho stanovišť znamenala prudký pokles početnosti jeho lokalit a dnes je to druh velice vzácný a na řadě stávajících lokalit má nepatrné populace.

Lokality: PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky

  • ostřice bažinná (Carex limosa): silně ohrožený druh (C2/§2)

Ostřice bažinná (zvaná též mokřadní) je boreálním druhem vrchovištních šlenků a některých typů přechodových rašelinišť. Z oblasti Českomoravské vrchoviny existuje řada historických údajů o výskytu tohoto reliktního druhu, ale vlivem odvodnění krajiny a sukcesních změn na opuštěných lokalitách patří dnes k nejohroženějším rašeliništním rostlinám.

Lokality: PR Doupský a Bažantka

  • ostřice blešní (Carex pulicaris): silně ohrožený druh (C2/§3)

Ostřice blešní doprovází krátkostébelné rašelinné louky a prameniště a patří mezi typické druhy zkoumaných lokalit. Je to drobná ostřice, která špatně snáší konkurenci vysokobylinných druhů a celkově zástin v důsledku zarůstání lokalit dřevinami. Proto tento dříve hojný druh výrazně ustoupil, a to nejen kvůli totální destrukci jeho stanovišť, ale také v důsledku absence pravidelného, vhodného hospodaření nebo silné eutrofizaci jeho lokalit.

Lokality: PP Hajnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, U Popického rybníka, U Šeredů

  • tolije bahenní (Parnassia palustris): silně ohrožený druh (C2/§3)

Tolije bahenní je typickým druhem bohatších rašelinných luk, kde vykvétá ve vrcholném létě. Ještě v sedmdesátých letech minulého století byla na Českomoravké vrchovině běžným druhem. Poté stejně jako její biotopy dramaticky ustoupila a dnes je vzácná.

Lokality: PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Šeredů

  • bařička bahenní (Triglochin palustris): silně ohrožený druh (C2)

Bařička bahenní je typickou rostlinou bázemi bohatých rašelinných luk a pramenišť. Druh byl v minulosti v oblastech s výskytem vhodných biotopů poměrně hojný, vlivem ztráty svých stanovišť značně ustoupil. Vyhledává mokvavá a pravidelně narušovaná místa s nízkou konkurencí dalších druhů rostlin a je tedy velmi citlivý na absenci hospodaření.

Lokality: PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati)

  • všivec lesní (Pedicularis sylvatica): silně ohrožený druh (C2/§2)

Všivec lesní je drobný, dvouletý druh, který věrně doprovází krátkostébelné podhorské trávníky a sušší části rašelinných luk. Vzhledem ke svému drobnému vzrůstu a potřebě nezapojených plošek pro regeneraci semenáčků je značně citlivý k dlouhodobé absenci hospodaření na lokalitách svého výskytu.

Lokality: PP Hajnice, PR Na Oklice, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • rozpuk jízlivý (Cicuta virosa): silně ohrožený druh (C2)

Rozpuk jízlivý je druhem bahnitých mezotrofních substrátů a je vázaný především na rybniční oblasti, případně aluvia velkých řek. Vlivem intenzifikace v rybničním hospodaření a zemědělství (vyhrnováním rybníků, likvidací mokřadů) a destrukcí přirozených aluvií druh výrazně ustoupil. Na Českomoravské vrchovině se vyskytuje roztroušeně především s výraznou vazbou na rybniční oblasti.

Lokality: PP Černíč

  • vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata): ohrožený druh (C3/§3)

Vachta trojlistá je typickým druhem rašelinných mokřadů a dokáže přežívat dlouhodobě i na lokalitách silně zasažených sukcesí nebo odvodněním. Českomoravská vrchovina patří bezesporu mezi centra rozšíření tohoto druhu v ČR a i přes značnou destrukci rašelinných a mokřadních stanovišť zde má vachta stále mnoho lokalit.

Lokality: PP Černíč, PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PR Kladinský potok, PR Na Oklice, Pod Čertovým kamenem, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Popického rybníka, U Šeredů

  • prstnatec májový (Dactylorhiza majalis): ohrožený druh (C3/§3)

Prstnatec májový je charakteristickým a nápadným průvodcem zachovalých vlhkých, střídavě vlhkých a rašelinných luk celé Českomoravské vrchoviny. Dnes je jeho rozšíření samozřejmě vázané na výskyt vhodných biotopů, které vlivem změny tradičního hospodaření v krajině od 60. let minulého století dramaticky ustoupily. Právem je tak považovaný za ohrožený druh, i když v oblasti Vysočiny má stále řadu lokalit.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PR Kladinský potok, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Popického rybníka

 

Mechorosty

  • srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus)

Mech slabě kyselých až slabě zásaditých rašelinišť, kde osidluje trvale vlhká místa. V současnosti má v České republice okolo sedmdesáti lokalit, ale na řadě z nich je jeho populace kriticky malá a bezprostředně ohrožená vymřením. Je chráněn v rámci soustavy NATURA 2000.

Lokality: PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati)

  • štírovec prostřední (Scorpidium cossonii)

Druh bázemi bohatších rašelinišť a slatinišť, kde osidluje trvale vlhká stanoviště. Roste rozptýleně na vhodných biotopech po celé České republice, centrum jeho rozšíření leží na Českomoravské vrchovině.

Lokality: PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati)

  • zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum)

Druh bázemi bohatších rašelinišť a slatin, kde osidluje vlhčí stanoviště. Na Českomoravské vrchovině roste na několika desítkách lokalit, ale vždy se jedná o kvalitní rašeliništní lokality.

Lokality: PR Na Oklice, PR Rašeliště Loučky, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • rašeliník prostřední (Sphagnum magellanicum)

Rašeliník prostřední je typickým druhem vrchovištních bultů, který však ojediněle roste i na kyselých rašelinných loukách. V Kraji Vysočina je to druh velmi vzácný a na Jihlavsku je v současné době znám pouze na dvou lokalitách.

Lokality: PP Ještěnice

  • vlasolistech vlhkomilný (Tomenthypnum nitens)

Jedná se o typický průvodce zachovalých bázemi bohatších rašelinišť a rašelinných luk, kde osidluje sice vlhká, ale mírně vyvýšená mikrostanoviště. Na Českomoravské vrchovině roste na desítkách lokalit, v ostatních částech České republiky je výrazně vzácnější.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky

 

 

Houby

  • voskovka ledková (Hygrocybe nitrata): CR

Kriticky ohrožený druh voskovky vázané na nezapojené plošky v krátkostébelných smilkových trávnících. Na Českomoravské vrchovině se vyskytuje velmi vzácně, podobně jako na celém území České republiky.

Lokality: U Šeredů

  • voskovka juchtová (Hygrocybe russocoriacea): CR

Velmi vzácný a kriticky ohrožený druh zachovalých rašelinišť vázaný na porosty s vyvinutým mechovým patrem.

Lokality: PR Na Oklice

  • závojenka Mougeotova (Entoloma mougeotii): CR

Závojenka Mougeotova je dalším druhem, který je vázán na zachovalá rašeliništní společenstva. V rámci České republiky se jedná o velmi vzácný, kriticky ohrožený druh a oblast Českomoravské vrchoviny lze považovat za centrum jeho současného výskytu v České republice.

Lokality: PR Na Oklice

  • kalichovka rašeliníková (Arrhenia sphagnicola): EN

Houba vázaná na rašeliniště a rašelinné louky z mechovým patrem tvořeným rašeliníky. Druh indikuje zachovalé rašeliništní biotopy a podobně jako tato společenstva je ohrožený a vzácný v rámci celé České republiky.

Lokality: PR Na Oklice, Rašeliniště Pod Trojanem, U Šeredů

  • voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata): EN

Voskovka vroubkovaná je charakteristickým druhem zachovalých rašeliništních biotopů. V České republice se vyskytuje roztroušeně na vhodných stanovištích a na Českomoravské vrchovině je pro zachovalé lokality rašelinných luk i přechodových rašelinišť typický.

Lokality: PP Ještěnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • čepičatka bažinná (Phaeogalera stagnina): EN

Charakteristický druh pro silně podmáčená stanoviště na kyselých a oligotrofních podkladech s porosty zelených rašeliníků. Na Českomoravské vrchovině i v rámci České republiky se jedná o velmi vzácný a ohrožený druh.

Lokality: PP Ještěnice

  • límcovka bílá (Stropharia albonitens): EN

Límcovka bílá patří do skupiny druhů vázaných na střídavě vlhké až vlhké pcháčové nebo sušší rašelinné louky s nižší hladinou spodní vody a s vyšší pokryvností mechorostů. V rámci České republiky je to vzácný a ohrožený druh zasluhující ochranu.

Lokality: PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati)

  • pýchavka ocasatá (Lycoperdon caudatum): EN

Pýchavka ocasatá reprezentuje druhy hub vázané na nezapojené mikrostanovištně heterogenní krátkostébelné smilkové trávníky. Často ho nacházíme na zemědělskou technikou sklízených přírodních typech trávníků. Na Českomoravské vrchovině je velmi vzácný, podobně jako v celé České republice. Druh indikuje zachovalé typy luk.

Lokality: PR Na Oklice

 

Ptáci

  • bekasina otavní (Gallinago gallinago):

Bekasina otavní je významným druhem hnízdícím na otevřených kosených podmáčených loukách. Vlivem zániku vhodných hnízdních a potravních biotopů patří bekasina v posledních desetiletích k nejrychleji ustupujícím druhům ptáků v České republice. Mokřadní komplexy na Českomoravské vrchovině patří stále k významným hnízdištím tohoto druhu.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • hýl rudý (Carpodacus erythrinus)

Typický druh horských a podhorských vlhkých luk vyžadující otevřenou krajinu se solitérními keři a stromy. V České republice hnízdí především v horských oblastech a na Českomoravské vrchovině pravidelně pouze ve Žďárských vrších.

Lokality: PR Rašeliniště Loučky

  • slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula)

Jedná se o vzácný a řídce rozšířený druh, který hnízdí zejména v porostech rákosu a orobince. S oblibou vyhledává zarůstající mokřady s tůněmi a mozaikou mokřadních vrbin. Druh se pozvolna šíří, ale pravidelných hnízdišť je na Vysočině dosud poskrovnu.

Lokality: PP Černíč, PR Doupský a Bažantka

  • chřástal polní (Crex crex)

Kde přecházejí rašelinné louky v sušší porosty, tam se můžeme setkat s chřástalem polním, který vyhledává neposečené porosty, ve kterých hnízdí. Volající samce lze slyšet převážně v noci.

Lokality: PP Hajnice, PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati)

  • linduška luční (Anthus pratensis)

Linduška luční je druhem vázaným na kosené luční komplexy, avšak přilétá brzy zjara a doplácí na jarní bránování luk, při kterém bývají ničena její hnízda. Zatímco v horských oblastech je stále poměrně hojná, ve středních a nižších polohách se stává vzácným druhem. Kosené luční komplexy v oblasti Českomoravské vrchoviny jsou tak významným biotopem tohoto druhu v nižších polohách.

Lokality: PP Hajnice, PR Na Oklice, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • sluka lesní (Scolopax rusticola)

Sluka lesní je skrytě žijící pták podmáčených lesů. Při toku a obhajobě teritoria za soumraku a před svítáním vylétá z lesa také nad okolní nelesní plochy.

Lokality: PP Hajnice, PP Ještěnice, PR Na Oklice, Nad Návozy, Pístovské mokřady, Pod Čertovým kamenem, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Popického rybníka, U Šeredů

 

Obojživelníci

  • kuňka ohnivá (Bombina bombina)

Kuňka ohnivá patří k našim v současnosti nejohroženějším obojživelníkům. Dříve se jednalo o druh rozšířený plošně na velké části České republiky, který však v posledních desetiletích dramaticky ustoupil a stále ustupuje. Kuňka je náročná na množství a kvalitu obývaných biotopů a má také velké nároky na kvalitu suchozemských stanovišť. Současné intenzivní rybníkářství a zemědělství vede ke stálému snižování početnosti druhu.

Lokality: PP Černíč, PR Doupský s Bažantka

  • skokan ostronosý (Rana arvalis)

Jedná se o vzácný druh lučních a rašeliništních komplexů s rybníky a tůněmi. K rozmnožování druh vyžaduje rozsáhlé porosty osluněné mokřadní a vodní vegetace, vyhovují mu i tůně v lučních komplexech, zaplavená mokřadní a luční vegetace. V důsledku devastace lučních mokřadů a rozsáhlých litorálů rybníků je ohroženým druhem. Českomoravská vrchovina patří k jedné z oblastí hojnějšího výskytu tohoto druhu. V době rozmnožování mají samci namodralý nádech.

Lokality: Pístovské mokřady, U Popického rybníka

  • čolek velký (Triturus cristatus)

Dříve běžně rozšířený druh ocasatého obojživelníka zaznamenal v posledních desetiletích dramatický ústup způsobený především zánikem vhodných stanovišť. Čolek velký obývá dobře osluněné, zarostlé, hlubší tůně a je proto citlivý na zarůstání mokřadů dřevinami a zánik vhodných biotopů zazemňováním, odvodněním, ale i na znečištění vody.

Lokality: Pístovské mokřady

 

 

Měkkýši

  • vrkoč Geyerův (Vertigo geyeri)

Jeden z nejmenších suchozemských plžů, který patří mezi kriticky ohrožené zástupce měkkýší fauny na našem území a je chráněn i celoevropsky v rámci soustavy Natura 2000. Obývá pouze otevřená, přiměřeně bazická slatiniště se stabilním vodním režimem. V oblasti Českomoravské vrchoviny byl objeven teprve nedávno a vyskytuje se na nejzachovalejších rašeliništních lokalitách. Je typickým příkladem glaciálního reliktu a jeho výskyt indikuje stanoviště s nepřerušenou kontinuitou bezlesí.

Lokality: PR Na Oklice

  • vrkoč rašelinný (Vertigo liljeborgi)

Drobný měkkýš obývající otevřené kyselejší typy rašelinišť, který je typickým příkladem glaciálního reliktu na našem území. Tento boreální druh byl pro faunu České republiky nalezen teprve nedávno, je extrémně vzácný a jeho výskyt indikuje primární rašelinné bezlesí s nepřerušenou kontinuitou.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, U Šeredů

 

 

Motýli

  • hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina)

Ohrožený druh hnědáska, který je úzce biotopově vázaný na vlhké až rašelinné louky. Jeho živnou rostlinou jsou kozlíky, především kozlík dvoudomý. Českomoravská vrchovina patří vedle Šumavy a Karlovarského kraje k posledním místům s početnějším výskytem tohoto ohroženého druhu.

Lokality: PP Hajnice, PR Na Oklice, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati)

  • ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe)

Dříve široce rozšířený druh vázaný na vlhké, rašelinné louky a mokřady, který v posledních letech významně ustupuje v důsledku devastace stanovišť (zarůstání, zalesňování) nebo nevhodného obhospodařování.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • bělopáska bahenní (Deltote uncula)

Mokřadní druh, který na Českomoravské vrchovině patří k nejtypičtějším druhům vlhkých luk. Obecně se však jedná o poměrně vzácného motýla, který létá ve dne i v noci. Housenka je oligofágní, preferuje ostřice (Carex sp.).

Lokality: PP Hajnice, PR Rašeliniště Loučky, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

 

 

Brouci

  • Eubria palustris: CR

Velmi vzácný druh brouka s vazbou na bazická prameniště s porosty mechů. Vyhledává nejzachovalejší místa s řídkou vegetací a bohatými porosty hnědých mechů. Na Českomoravské vrchovině byl zjištěn teprve nedávno a dosud byl nalezen pouze na čtyřech místech.

Lokality: V Hati

  • rákosníček (Donacia crassipes): EN

Lokální druh rákosníčka potravně vázaný na stulíky a lekníny. Na Českomoravské vrchovině je znám jeho výskyt pouze z říčky Rokytné u Příštpa a na Doupském rybníce, kde má jeho výskyt zřejmě reliktní povahu a je vázán na stulík menší, což je jediný výskyt na tomto druhu mimo Šumavu.

Lokality: PR Doupský a Bažantka

  • krytohlav (Cryptocephalus decemmaculatus): EN

Lokální druh krytohlava vázaný na řídké porosty vrb na rašelinných biotopech. Vyskytuje se především na rozsáhlých horských rašeliništích. Na Českomoravské vrchovině jde o druh typický pro pozvolna zarůstající rašeliniště a rašelinné louky. Upřednostňuje dobře osluněné solitérní vrby nebo jejich výmladky.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PP Ještěnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, U Šeredů

  • nosatec (Bagous frit): EN

Velmi vzácný a reliktní druh nosatce s vazbou na vachtu trojlistou. Nejbližší nálezy pocházejí z Jindřichohradecka a ze Železných hor.

Lokality: PR Doupský a Bažantka

  • rákosníček (Plateumaris rustica)

Vzácný druh rákosníčka vázaného na zachovalá prameniště, rašelinné louky a slatiny. Vývoj probíhá patrně na suchopýrech a ostřicích v trvale zvodnělých místech. Na Českomoravské vrchovině patří k vzácným druhům s velmi lokálním výskytem.

Lokality: PR Rašeliniště Loučky

  • kozlíček (Menesia bipunctata): NT

Druh potravně vázaný na krušinu olšovou. V České republice se vyskytuje zejména v rašelinných oblastech v lesních porostech s bohatým výskytem krušiny. Na Českomoravské vrchovině zatím jeho výskyt nebyl znám. Nejblíže se vyskytuje na Jindřichohradecku.

Lokality: U Farského lesa (V Hati)

 

 

Vážky

  • šídlo sítinové (Aeshna juncea): VU

Vzácný druh šídla vázaný na rašelinné biotopy. Souvislejší výskyt je znám zejména z horských oblastí nebo z rozsáhlých rašelinišť na Třeboňsku. Výskyt na Českomoravské vrchovině je velmi ostrůvkovitý a populace bývají málo početné.

Lokality: Rašeliniště Pod Trojanem

  • šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum): NT

Lokální acidofilní druh obývající oligotrofní nádrže a tůně zejména v rašelinných biotopech. Na Českomoravské vrchovině se jedná o typický druh zachovalých oligotrofních rybníků a rašelinišť.

Lokality: PP Hajnice, PP Ještěnice, PR Na Oklice, U Šeredů

 

 

Mravenci

  • mravenec rašelinný (Formica picea): CR

Kriticky ohrožený druh mravence vázaný na rašelinné louky a rašeliniště. Vzácný a ohrožený je v celé Evropě, v České republice představuje Českomoravská vrchovina velmi významné centrum výskytu druhu. Mravenci rašelinní zde provázejí značnou část rašeliništních lokalit a řada jejich populací je početná a velmi vitální.

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PP Ještěnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • mravenec (Myrmica vandeli)

Málo známý druh mokřadních lokalit, o jehož rozšíření toho není mnoho známo. V celé České republice byl nalezen jen na několika místech a lokalita U Farského lesa je prvním nálezem na Českomoravské vrchovině.

Lokality: U Farského lesa (V Hati)

 

Pavouci

  • pavučenka stupínkatá (Cinetata gradata): CR

Z pavouků faunisticky nejvýznamnější nález pozoruhodné pavučenky, která se vyskytuje na bylinné vegetaci a větvích lesních okrajů ve středních polohách. Na našem území byla dosud zjištěna pouze třikrát, a sice v údolí Libochůvky u Řikonína, v Lánově v Podkrkonoší a na Kozákově (Kůrka et al. 2015). Nález této pavučenky na bylinné vegetaci v PP Ještěnice je tedy teprve čtvrtým v celé České republice.

Lokality: PP Ještěnice

  • lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus): VU

Nápadný druh nejen svým zbarvením, ale především velikostí (délka těla bez končetin u dospělé samice může být až 22 mm). Žije převážně v litorální vegetaci rybníků, slepých ramen a na rašeliništích od nížin do středních poloh. Souvisle je rozšířen na vhodných lokalitách zejména v jižních Čechách a v oblasti Dokeska. Na Českomoravské vrchovině může být podle dosavadních nálezů považován za vlajkový druh zachovalých mokřadních biotopů se značně ostrůvkovitým rozšířením.

Lokality: PP Hajnice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

  • skálovka mokřadní (Gnaphosa nigerrima)

Velice vzácná skálovka epigeonu rašelinných luk s mechovými bulty. Těžiště rozšíření tohoto silně ohroženého druhu u nás se nachází na otevřených rašeliništích Třeboňska. Sporadicky byla zjištěna i na několika dalších rašeliništních lokalitách na území Českomoravské vrchoviny.

Lokality: PR Na Oklice

  • slíďák rašeliništní (Pirata uliginosus) –VU

Ohrožený druh slíďáka, který je poměrně striktně vázaný na zachovalá rašeliniště a rašelinné louky. Na Českomoravské vrchovině se vyskytuje početně především ve vyšších polohách (Žďárské vrchy, Javořická vrchovina) a také na některých lokalitách na Jindřichohradecku (Novobystřická vrchovina).

Lokality: PR Doupský a Bažantka, PP Hajnice, PP Ještěnice, PR Na Oklice, PR Rašeliniště Loučky, Rašeliniště Pod Trojanem, U Farského lesa (V Hati), U Šeredů

 

Půdní fauna - pancířníci

Pancířníci jsou půdní roztoči, kteří patří k nejstarším zástupcům terestrických bezobratlých živočichů. Osídlili první odumřelé rostlinné zbytky po výstupu rostlin na souš. Z tohoto důvodu má většina z nich široké rozšíření zasahující celou severní polokouli. Řada z nic doprovází specifické biotopy. Několik nalezených druhů představuje nové nálezy pro faunu Českomoravské vrchoviny.

 

  • Ceratoppia sexpilosa

Hygrofilní až tyrfofilní (vázaný na rašeliniště) druh preferující mechy vrchovišť a vlhký opad klečových a blatkových porostů. První nález pro území Českomoravské vrchoviny. Jedná se o další z vrchovištních prvků v PP Ještěnice.

Lokality: PP Ještěnice

  • Trimalaconothrus maior

Tyrfofilní druh vlhkých až submerzních mechů, charakteristický pro horská ombrogenní vrchoviště, vzácněji též žije v níže položených rašeliništích a mokřadních biotopech. První nález pro faunu pancířníků Českomoravské vrchoviny.

Lokality: PR Doupský a Bažantka

  • Malaconothrus monodactylus

Výrazně vlhkomilný druh rozšířený v celé Holarktické oblasti, který je znám také z vysokých poloh And v Chile. Ve střední Evropě preferuje vlhké mechy a jehličnatý opad okrajů rašelinišť a slatinišť a vlhkých a podmáčených především jehličnatých a smíšených lesů.

Lokality: U Šeredů

  • Hermannia convexa

Jeden z největších druhů pancířníků dosahující až 1,5 mm délky těla. Je vlhkomilný, žijící v mechu, opadu a drti vlhkých lesů, okrajových lemů rašelinišť, na vřesovištích, v Alpách vystupuje až nad hranici lesa. V České republice nalezený dosud pouze v rašeliništích a mokřadech. Nový nález pro faunu Českomoravské vrchoviny.

Lokality: PP Ještěnice


 

Proč pečovat o rašelinné a vlhké louky?

Ester Ekrtová

 

Podmáčené louky na Vysočině mohou být pestré s množstvím rozmanitých rostlin, motýlů i dalších druhů. Je však zapotřebí o ně odpovídajícím způsobem pečovat.

 

Obsah:

  • Pohled do historie
  • Proč louky bez seče nekvetou?
  • Současná péče o vlhké louky a rašeliniště
  • Jen kosit často nestačí
  • Odstranění náletu dřevin
  • Mozaikovitá seč
  • Proč vytvářet v loukách tůně?

 

Pohled do historie

Rašelinné a vlhké louky neodmyslitelně doprovázejí krajinu Českomoravské vrchoviny už řadu století. Jejich podoba se v průběhu času postupně proměňovala. Historie mnoha míst sahá hluboko do dávného pravěku, kdy přítomnost silných pramenných vývěrů a trvale podmáčených rašelinných půd znemožnila úplné zapojení lesa v údolích a na prameništích potoků a říček. Na tato rozvolněná místa v krajině navázali lidé ve středověku, území odlesnili a začali ho využívat jako louky a pastviny.

Rašeliniště a rašelinné louky byly po staletí využívány jako stelivové louky. Seno, které se zde poseklo a usušilo, bylo využíváno na podestýlku pro dobytek a nahrazovalo slámu, které býval velký nedostatek. Stovky let trvající způsob tradičního hospodářského využití vytvořil na území střední Evropy unikátní soubor rašeliništní a luční vegetace, která v sobě kombinuje prvky původních primárních nelesních společenstev a druhotných luk vytvořených člověkem. Dohromady zde nacházíme jak typické reliktní druhy nelesní krajiny doby ledové, ale i druhy a rostlinná společenstva typická pro kulturní krajinu vytvořenou lidskou zemědělskou činností.

 

Proč louky bez seče nekvetou?

Pravidelná seč významně potlačuje konkurenčně silné druhy rostlin a uvolňuje prostor pro pestrou škálu růstově méně zdatných druhů. Navíc pravidelná sklizeň sena odnáší z lokality živiny a tím také oslabuje schopnost řady rostlin obsadit prostor na úkor jiných. Pokud se vlhké a rašelinné louky a mokřady přestanou pravidelně obhospodařovat, situace se obrátí a druhová pestrost mokřadů a květnatost luk rychle mizí, prostor obvykle obsadí jedna nebo jen několik málo běžných dominant.

 

Současná péče o vlhké louky a rašeliniště

V posledních desetiletích tradiční význam stelivových luk ustoupil do pozadí. Ovšem bez pravidelné péče mizí z naší krajiny přírodovědně i historicky unikátní lokality, které jsou stejnou památkou minulosti jako kaple, kostely, hrady a zámky. Chceme-li je zachovat pro příští generace nezbývá nám než pravidelnou péči o louky a mokřady zajistit.

 

Jen kosit často nestačí

Tradičním způsobem obhospodařování vlhkých luk a rašelinných mokřadů byla a je pravidelná seč. Většinou není podstatné čím se louky kosí, ale jak a kdy je seč provedená. Staří sedláci kosili poctivě na nízká strniště, aby získali dostatek sena. Navíc díky příměsi pokosených a usušených částí mechorostů (především rašeliníku) mělo stelivo velmi dobrou savost. V sušších částech roku byly louky také často přepásány. Díky tomu vznikaly ve vegetaci různě narušená místa, která vyhledávaly specifické druhy rostlin, včetně mechorostů. Na otevřená často mokvající místa v loukách byla a je vázána také široká škála živočichů. Při dnešním hospodaření se na pravidelné narušení často zapomíná a většina druhů dříve osidlujících občasně narušovaná místa je dnes velice vzácná a vymírá. Proto by se nemělo zapomínat ani na narušení mechového patra, stržení drnu nebo občasné bránování luk. Také obnova mělkých odvodňovacích kanálků neodmyslitelně patří k údržbě vlhkých luk. Díky ní se podmáčená stanoviště lépe kosí, ale také vytváříme biotop pro některé dnes velmi vzácné druhy rostlin a živočichů.

 

Odstranění náletu dřevin

V důsledku ústupu pravidelného hospodaření zarůstají louky a rašeliniště často dřevinami, většinou vrbami, krušinou a olšemi a jejich druhové bohatství zaniká. Odstranění dřevin a obnova oslunění stanoviště je často klíčová pro úspěšnou regeneraci cenných druhů rostlin a společenstev. Pokud při likvidaci dřevin dochází k narušení půdního povrchu a odstranění nahromaděného opadu, je to především na rašeliništních lokalitách velmi přínosné. Aktivují se semena a oddenky ukryté v půdě a původní společenstva se obnovují rychleji a úspěšněji, než když k narušení nedochází. Velice úspěšné bývá vytrhání nebo frézování pařezů, které jednak narušuje půdní povrch, jednak zabraňuje výmladnosti odstraněných dřevin.

 

Mozaikovitá seč

Současná krajina je zcela odlišná od tradiční krajiny našich předků. Dříve vlhké a rašelinné louky provázely téměř všechna údolí potoků a prameniště. Vzhledem k rozsáhlým melioracím a ústupu tradičního hospodaření se nám zachovaly pouze drobné a často izolované zbytky přírodních společenstev. Na těchto většinou nevelkých plochách se snažíme udržet maximální možné druhové bohatství rostlin a živočichů, které se zde zachovalo. Proto často používáme postupy, nad kterými by staří sedláci jen kroutily hlavou. Typickým příkladem je mozaikovitá seč, kdy se část porostu v ostrůvcích nechává na lokalitě neposečená, aby mohla sloužit jako zdroj nektaru, živných rostlin, úkryt či zdroj semen. Poloha ostrůvků se musí pravidelně střídat, aby nedošlo k nežádoucí degradaci místa vlivem absence hospodaření.

 

Proč vytvářet v loukách tůně?

Z naší krajiny téměř zmizely mělké vodní plochy zarostlé mokřadní a vodní vegetací. Většina rybníků, ke kterým tato stanoviště neodmyslitelně patřila, je dnes intenzivně rybníkářsky využívána a bohatě vyvinutá vegetace mělkých litorálních zón zde nemá žádnou šanci. Ustoupily občasně přeplavované louky s drobnými sníženinami, kde se ve vlhkých částech roku držela voda. Budováním tůní obnovujeme stanovištní mozaiku lokalit, pomáháme udržovat vodu v krajině a vytváříme biotop klíčový pro pestrou škálu druhů živočichů a rostlin, často velmi vzácných a ohrožených. Tůně by se měly vždy budovat mimo plochy s nejcennější vegetací. Správně vybudované tůně mají mít hlubší místa, kde se voda udrží i v době sucha a okraje by měly pozvolně přecházet do okolního porostu a vytvářet přirozenou litorální zónu.

 


 

Přehled lokalit zařazených do projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“

Ester Ekrtová

 

Černíč

Černíčský rybník je rozsáhlým průtočným rybníkem ležícím v široké nivě na soutoku Moravské Dyje a Myslůvky. Na vlastní vodní plochu rybníka navazují různorodá mokřadní společenstva eutrofního až mezotrofního charakteru. Cennější vegetace rákosin a vysokých ostřic je vázána především na severní část lokality podél přítoku Moravské Dyje. Lokalita byla v minulosti známá výskytem široké škály vzácných druhů vodních rostlin. Bohužel toto její bohatství je již řadu let minulostí. Ovšem stále se nám zde zachovaly zajímavé a cenné mokřadní biotopy s významnými druhu jako je velmi jedovatý rozpuk jízlivý, dekorativní ďáblík bahenní nebo obrovský šťovík koňský. Lokalita je pravidelným hnízdištěm slavíka modráčka středoevropského a vyskytuje se zde saranče mokřadní. Lokalita je chráněna jako přírodní památka.

Projekt se zde soustředil na obnovu seče části mokřadní výtopy rybníka. Díky obnově seče došlo k zpřístupnění dříve obtížně prostupných ploch v severní části území. I přes eutrofní charakter mokřadní vegetace se druhová pestrost porostů významně zvýšila a prostředí mokřadní výtopy se zatraktivnilo i pro řadu živočichů.

 

Hajnice

Hajnice je rozsáhlým komplexem velmi kvalitních lučních společenstev. Jedná se o prostorovou mozaiku vlhkých pcháčových až rašelinných luk, které ostrůvkovitě na sušších místech přecházejí ve vegetaci podhorských smilkových trávníků. Jedná se o dlouhodobě obhospodařované, druhově bohaté porosty, často s nepřerušenou kontinuitou hospodaření. Nacházíme zde velmi bohaté populace dříve běžných, ale v důsledku devastace vlhkých a živinami chudých luk v krajině dnes vzácných a ohrožených druhů jako je prstnatec májový, všivec lesní, hnědásek rozrazilový nebo bekasina otavní. Lokalita je chráněna jako přírodní památka.

Projekt byl zaměřen na zajištění mozaikovité seče pro podporu druhově pestrých mokřadních lučních společenstev a na redukci náletových dřevin za účelem propojení jednotlivých lučních enkláv.

 

Ještěnice

Ještěnice je ukázkou svahového rašelinného prameniště na oligotrofních podkladech vrcholové části Jihlavských vrchů. Jedná se o rozlohou nevelké bezlesí uzavřené v lesním komplexu. Nelesní rašelinné a luční biotopy jsou zčásti zasažené různě zapojenými nálety bříz, smrků a mokřadních vrbin. Lokalita je chráněna jako přírodní památka a je významná bohatou populací regionálně vzácné klikvy bahenní, typického reliktního rašeliništního druhu.

Realizace projektu se zde soustředila na zajištění mozaikovité seče rašeliništních společenstev a na částečnou likvidaci náletových dřevin na ploše původního bezlesí. Pro budoucí příznivý rozvoj lokality bylo zásadní maximálně podpořit oslunění rašeliništních společenstev, které je klíčové pro kvalitu biotopu a úspěšné přežívání na něj vázaného širokého spektra rostlinných a živočišných druhů.

 

Kladinský potok

Kladinský potok je zachovalou ukázkou gradientu mokřadní, rašeliništní a luční vegetace navazující na litorály rybníka Horní Kladiny. Jedná se o rozsáhlý luční komplex podél přirozeně meandrujícího Kladinského potoka s mozaikou rašelinných a vlhkých pcháčových luk s výskytem kriticky ohroženého všivce bahenního. Lokalita je chráněna jako přírodní rezervace.

Realizace projektu se soustředila na zajištění seče, která je zásadní pro zachování druhově bohatých lučních a rašeliništních společenstev. Důraz byl kladen na mozaikovité provedení seče, které je zejména v případě rozsáhlých květnatých a zachovalých společenstev důležité pro podporu populací významných druhů bezobratlých živočichů a generativní reprodukci rostlin.

 

Na Oklice

Lokalita Na Oklice je výjimečně zachovalou ukázkou mozaiky luční a mokřadní vegetace vyšších poloh centrální části Českomoravské vrchoviny. Jedná se o rozsáhlé rašelinné svahové prameniště v široké pramenné míse, které podél gradientu vlhkosti přechází ve vegetaci vlhkých pcháčových luk, podhorských smilkových trávníků a vřesovištní vegetaci. Výjimečnost lokality spočívá především v přítomnosti vývěrů bázemi bohatých spodních vod, na které jsou vázána mimořádně cenná reliktní rašeliništní společenstva. Lokalita je chráněna jako přírodní rezervace.

Projekt se zde zaměřil na likvidaci rozsáhlé terestrické rákosiny, která se nacházela v těsném sousedství nejcennějších částí území s vývěry bázemi bohatých vod. Asanace rákosiny byla velmi úspěšná, na pokosených plochách začaly okamžitě regenerovat původní společenstva, místy i s bohatým výskytem těch nejvzácnějších druhů rostlin (všivec bahenní, prstnatec májový, tolije bahenní, jetel kaštanový, ostřice dvoumužná aj.). Rozsáhlá otevřená mokvavá místa se stala vyhledávaným biotopem bekasiny otavní a čejky chocholaté. Oba tyto druhy na asanované ploše zahnízdily.

 

Nad Návozy

Jedná se o nepatrnou lokalitu, na které vyvěrá pramen a kterou tvoří zaříznutá úzká údolnice přerušená tělesem silnice na dně s drobným potokem. Původně se zřejmě jednalo o úzký pás vlhkých luk na svahu přecházejících v sušší květnaté louky a skupiny stromů a křovin. Ovšem vlivem dlouhodobé absence hospodaření, splachů živin z okolí a zavážení navážkami získala lokalita dosti ruderální charakter.

Pokosením dlouhodobě nekosené vegetace a částečné likvidace náletu dřevin v rámci projektu stouplo na lokalitě zastoupení druhů původních vlhkých i suchých trávníků, částečně kleslo i zastoupení některých ruderálních druhů. Lokalita je vhodná k budování tůní či drobného rybníčku bez produkční funkce.

 

Pístovské mokřady

Pístovské mokřady jsou mikroreliéfově členitou plochou na okraji bývalého vojenského prostoru, kterou tvoří mozaika nelesních ploch mokřadního, lučního a ruderálního charakteru s různě rozsáhlými a zapojenými porosty náletových dřevin. Plocha je protkána řadou různě narušených zvodnělých i suchých hlinitých ploch a tůní s trvalou vodní hladinou i periodicky vysychajících. Pístovské mokřady jsou významné početným výskytem několika druhů obojživelníků, ale také výskytem ohroženého rdestu alpského či zbytky květnatých trávníků s vemeníkem dvoulistým.

Realizace projektu se zde soustředila na zajištění mozaikovité seče druhově pestrých nelesních částí lokality a na pokračování redukce dřevin a obnovu nelesního charakteru území důležitého pro řadu zde žijících významných druhů rostlin a živočichů.

 

Pod Čertovým kamenem

Jedná se o úzké údolí s vlhkými loukami a rašelinnými prameništi s výskytem vachty trojlisté, zábělníku bahenního a kozlíku dvoudomého. Jde o poměrně ojedinělou enklávu vlhkých až rašelinných luk druhově pestrého složení v krajině s omezeným výskytem mokřadních společenstev.

Obnova seče realizovaná v rámci projektu posunula kvalitu lučních společenstev velmi pozitivním směrem. Byla odstraněna nahromaděná stařina, zvýšilo se zastoupení druhů původních vlhkých luk v porostu. Při pokračování a rozšíření pravidelné seče a případně vybudování drobných tůní v degradovaných částech území se lokalita může stát regionálně cenným bodem biodiverzity v okolní krajině.

 

Rašeliniště Bažantka

Rašeliniště Bažantka je typickou ukázkou rozsáhlého údolního rašeliniště vázaného na mělké široké údolí mezi rybníky Drdák a Doupský. Bohužel lokalita byla v minulosti zasažena drastickou meliorací spojenou s částečnou regulací původního toku potoka. Následoval ústup pravidelného hospodaření a na obtížně zkulturnitelných plochách nejhlubší části rašeliniště pak pokračovala celková devastace plochy v důsledku přirozené sukcese dřevin a šíření expanzního rákosu a třtiny šedavé. Původní společenstva se v lepším stavu zachovala jen na menší části původního rašeliniště za rybníkem Doupský. Lokalita je chráněná jako součást přírodní rezervace Doupský a Bažantka.

Díky projektu začala celková obnova zachovalé části rašeliniště. Proběhla zde razantní likvidace části náletových dřevin, asanace terestrické rákosiny zarůstající původní rašeliniště a významně se zkvalitnila péče o zachovalou část lokality. Výsledkem bylo rozšíření populace nejvýznamnějších druhů, především reliktní ostřice mokřadní, ostřice plstnatoplodé, vachty trojlisté aj. Znovu se na lokalitě objevil výskyt prstnatce májového. Byl podpořen příznivý stav biotopu pro bekasinu otavní, která zde pravidelně hnízdí.

 

Rašeliniště Loučky

Rašeliniště Loučky patřilo v minulosti k nejvýznamnějším lokalitám Českomoravské vrchoviny. Jednalo se o rozsáhlé minerotrofní rašeliniště se zastoupením různě bázemi bohatých vod a na ně vázaných rašeliništních společenstev. Bohužel v důsledku hospodářských změn v 2. polovině 20. století podlehla lokalita sukcesi dřevin a zůstaly zde zachovány pouze fragmenty původních společenstev. Ve větší míře se zachovaly porosty kyselejších až mezotrofních typů rašelinných luk. Lokalita je chráněna jako přírodní rezervace.

Díky projektu začala razantní obnova lokality. Cílem bylo odstranit skupiny náletových dřevin a všechny plochy vlhkých a rašelinných luk navzájem propojit a maximálně otevřít a oslunit, což je pro jejich pozitivní vývoj zásadní. Dále na plochách s odstraněným náletem dřevin nastartovat regeneraci původní nelesní vegetace. Součástí realizace bylo také mozaikovité pokosení cenného bezlesí. Provedené zásahy byly důležité pro podporu posledních zbytků populací významných druhů, které na lokalitě dosud přežívají, jako je suchopírek alpský či tolije bahenní.

 

Rašeliniště Pod Trojanem

Rašeliniště pod Trojanem je poměrně rozsáhlou a zachovalou nelesní enklávou různě bázemi bohaté rašeliništní a mokřadní vegetace uzavřené v lesním komplexu podél nivy Jiřínského potoka. Rostlinná společenstva jsou zasažena různou mírou sukcese dřevin a celkové degradace v důsledku delší absence pravidelného hospodaření a eutrofizace splachy z výše položených částí povodí. Lokalita je zajímavá výskytem regionálně významného prstnatce Fuchsova a dalších vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Projekt se zaměřil na mozaikovitou seč cenných ploch rašelinných pramenišť a vlhkých luk a zároveň zde došlo k významnému rozšíření seče včetně sanace dlouhodobě nekosených nelesních ploch. Dále byly výběrově odstraněny části náletových dřevin s cílem lépe propojit jednotlivé nelesní částí území. Provedené práce byly pro lokalitu velmi pozitivním impulzem k její obnově.

 

Starohorský mokřad

Lokalitu tvoří místy silně zvodnělé porosty degradovaných vlhkých luk a vegetace vysokých ostřic v nivě řeky Jihlavy. Luční enkláva je ohraničena tokem řeky a prudkým lesnatým svahem zvedajícím se nad údolím. Při okraji nivních porostů jsou maloplošně zastoupena ochuzená společenstva mezofilních typů trávníků. Vyskytuje se zde bobr evropský.

V rámci projektu byla na většině plochy obnovena pravidelná seč a pokosené plochy se alespoň částečně druhově obohatily o běžné druhy původních luk. Projekt významně přispěl k asanaci dlouhodobě nekosených porostů a v budoucnu je zde možné pokračovat celkovou diverzifikací mokřadu např. vybudováním soustavy různě rozsáhlých tůní.

 

U Farského lesa (V Hati)

Lokalita U Farského lesa (též zvaná V Hati) je zachovalou mozaikou rašelinných, vlhkých a krátkostébelných luk podél přirozeného gradientu vlhkosti umístěných v mělké pramenné míse tvořící pramennou oblast jednoho z bezejmenných přítoků Hejnického potoka. Část mokřadních a lučních společenstev je vlivem dlouhodobé absence hospodaření zarostlá mokřadními vrbinami a náletem dalších dřevin. Nejzajímavější částí lokality je bázemi bohaté rašelinné prameniště s výskytem vzácného mechorostu srpnatky fermežové a dalších druhů.

Projekt byl zaměřen na zajištění mozaikovité seče a redukci náletových dřevin pro podporu druhově pestrých mokřadních lučních společenstev.

 

U Popického rybníka

Jedná se o údolí potoka Okrouhlík, kde se střídají vlhké až rašelinné louky, lada, olšiny a vrbiny sukcesního charakteru v místě bývalých luk a zaniklých rybníků. Území je protkáno řadou v nedávné minulosti vytvořených drobných tůní a ve spodní polovině lokality se nachází Popický rybník s vyvinutou litorální vegetací. Území končí rozsáhlými mokřadními lady s nálety dřevin navazující na litorály rybníka Okrouhlík.

Realizace projektu umožnila provedení seče na těžko přístupných plochách a pokračování redukce náletu dřevin, který degradoval a silně zastiňoval ostrůvky zachovalých nelesních enkláv. Významně se tak podpořila regenerace původních lučních společenstev a na ně vázaných významných druhů rostlin a živočichů.

 

U Šeredů

Lokalita U Šeredů je typickou ukázkou mokřadních biotopů vázaných na širokou nivu potoka a mírné svahy při jejím okraji. Je zde přítomný typický gradient od mokřadních porostů s trvale vysokou hladinou spodní vody až po střídavě vlhké až suché krátkostébelné trávníky. Nacházíme zde rašelinnou čočku se společenstvy oligotrofních přechodových rašelinišť až mezotrofních rašelinných mokřadů, společenstva svahových rašelinných pramenišť a mozaiku vlhkých pcháčových luk a krátkostébelných podhorských trávníků. Lokalita překvapila výskytem reliktního vrkoče rašelinného.

Realizace projektu byla pro území velkým přínosem, jelikož umožnila obnovu pravidelné seče velké části území. Díky opakované seči došlo k výraznému obohacení porostů v nivě potoka zasažené expanzí chrastice rákosovité. Byla provedena částečná likvidace náletových dřevin, ve které je nutné pokračovat.

Doporučená citace

Kodet V. et Ekrtová E., 2015: Ochrana hnízdišť bekasiny otavní. – Příroda Vysočiny, Pobočka ČSO na Vysočině, online: www.prirodavysociny.cz (datum citování).

 

EU.jpg OPZP.jpg SFZP.jpg 

 

Podpořeno v rámci projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“  realizovaného Pobočkou České společnosti ornitologické na Vysočině a spolufinancovaného Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí.